Úzkostí myšlenky spoutané, zamrzly v očekávání…
Co mi přinese zítřek? Co přijde s rosou ranní?
Vůbec nejsem ochráněn vůči tolika potížím.
Jaký mi osud úděl připraví? Kdo to ví!

A tu můj duch povstal, vzplál ohnivý sloup!
A v nitru jsem uslyšel tichá slova:

„Sám jsi k sobě pozval Smutek…
A tak teď musíš projít Strachem.
Neboj se, světlé budou Dálky,
Neumdlévej, dívej se vpřed!
Na svůj osud nespěchej
Nestrachuj se o Výsledek,
Ale nech události projít —
Bolest ustoupí, Tma se rozplyne!
A Slunce vyjde zpoza Mraků.
A radostně se bude dýchat,
Pevně tě obejme Světla zář,
Aby tak zůstala napořád!“