Oblaka, jak peří rajského ptáka,
co letí po nebi, k nám volají.
Zraku našemu se neotvírají,
jen pohledem ducha pronikáme.
Mávne křídly, křídly nekonečnými,
a celé nebe peříčky ozdobí.
Co pírko, to schůdek do věčnosti,
pokud duch směr stanoví.
Používame cookies aby sme pre vás zabezpečili ten najlepší zážitok z našich webových stránok. Ak budete pokračovať v používaní tejto stránky budeme predpokladať, že ste s ňou spokojní.Ok