Na Westerplatte padly jedny z prvních výstřelů druhé světové války, tedy alespoň bráno z hlediska, jakým dějiny kategorizují vaši historikové. Společně s bombardováním různých jiných měst došlo k přepadení tohoto místa německou armádou a boje trvaly dalších téměř šest let, zahynuly při nich miliony vojáků, miliony civilistů a miliony dalších zločinů byly páchány pod pláštíkem války.

Není sporu o tom, že za spoustou z těchto zel stál tehdejší německý národ, k němuž se jako spojenci přidaly i národy jiné – například Sovětský svaz, který měl na polském území také své zájmy, nebo třeba i Slovensko, které Polsko napadlo společně s Německem a i ono získalo drobná území. To všechno je pravda, pravda závažná, ale nikoliv pravda celá.

Zlo vždy přinese jen zlo, ničení přinese jen ničení – tento zákon nelze nikdy obejít. Když skončila první světová válka, byly to takzvané státy „Dohody“, kdo diktoval podmínky kapitulace poražených a následného udržování pořádku. Německo, které válku prohrálo, bylo potrestáno válečnými reparacemi, které mělo vyplácet ostatním zemím, a mnoha dalšími sankcemi, územními ztrátami a omezeními, jejichž účelem – tedy alespoň navenek – mělo být zabránit opakování války.

Podmínky poválečného uspořádání však nevznikaly z ušlechtilých cílů, ba právě naopak – Francie, Británie i USA se jejich prostřednictvím snažily co nejvíce upevnit svou moc, dokonce se nerozpakovaly Německu nepokrytě mstít. Účelem navržených sankcí rozhodně nebyla snaha o správnou nápravu spáchaných zločinů ani snaha o budoucí udržení míru. Cílem některých stran bylo zničit Německo, maximálně jej oslabit coby konkurenta a někteří by jej nejraději i vymazali do budoucna z mapy. Podmínky, v nichž se Německo ocitlo, z dlouhodobého hlediska nebyly udržitelné, což se nakonec projevilo obrovskými hospodářskými problémy, které lze označit až za existenční.

Jen pochybné pozemské právo, právo prosazované vítězi z pozice silnějšího, dokázalo po skončení druhé světové války jednostranně označit za viníka pouze Německo, zatímco ostatním státům připadla role nevinné oběti. Duchovní a jemnohmotná vlákna však jednoznačně svědčila a stále svědčí o tom, že viníkem nebylo jen Německo samotné, ale všichni zúčastnění, kteří už dvě desítky let před vypuknutím bitvy zde na Westerplatte lily olej do ohně a přinášeli do světa zlo. Německý národ tím samozřejmě není zbaven své obrovské, nesmírné odpovědnosti za vše, co vykonal, ale ostatní národy spravedlnosti rovněž neuniknou! Ba už jsou jejím následkům dávno vystaveny, ačkoliv o tom neví a nic vědět nechtějí.

I dnes probíhá ve světě mnoho konfliktů, z nichž opět vyjdou pozemští vítězové a pozemští poražení a opět bude snaha o zavedení nového uspořádání, které však opět nebude odpovídat Božím zákonům. Mnohé další konflikty navíc ještě nevypukly, nicméně jejich zárodky již existují v nejrůznějších fázích růstu, takže dříve či později hrozí jejich eskalace. Právě do těchto útvarů, které podporují vznik válek, musí být dnes silou světelného meče seknuto, aby došlo k jejich rozrušení a sežehnutí. Země musí být čištěna od těchto útvarů, protože hrozí, že každou chvíli vzplane velký požár, který by přerostl v pohromu.

Stavte mosty bojovníkům provádějícím očistu. V průběhu Slavnosti přišly nové posily, protože jich bylo naléhavě potřeba. Přišli také noví bojovníci s novým úkolem, kteří byli na svou úlohu připraveni, proto splňte i vy, aby mohli své dílo vykonat.