V lese zpíval drozd
a stromy stály.
Stály a poslouchaly
tu píseň pro radost.

Chvály se draly
z hlubiny nahoru.
Pod pláštěm zimy
se budí předjaří.

Sem tam
nesměle zaťuká,
než začne praskat opuka.
Pak se mu podaří
vytrysknout pramínek,
co bublá radostí
a všechno ovlaží.
Pramínek radosti, víry
a naděje.

Všechno se zachvěje
touhou po té kráse.
Mohu ji také mít…
Hned teď se otevřít
jistotě přítomnosti…
Srdcem se připojit
k oslavě líbeznosti
předjaří…