Den je jako malovaný
modrým štětcem na džbáneček
Z nebe rozprostřel se všecek
na Zemi a na vše strany.
Zeleň trav se s nebem snoubí
a já ve stromovém loubí
dýchám svěží jarní vůně.
Modř nebe, hluboká jak tůně
vábí ke snění docela.
Jak bych děkovat neměla
za všechna kvítka na zahrádce:
pomněnky, jírnice a svlačce,
za příslib bílých lilií…
Jednoho dne se rozvijí.
A jejich krásou ohromená
pokleknu v trávě na kolena
a všechna slova pominou.
Znít budou jenom barvy, vůně.
Světla a stíny na koruně
javoru a blízkého keře
otevřou tiše velké dveře
do sálu Života a Tkaní.
Uslyším ještě ptáčků hraní
a pak i růže pokvetou…