Jsme bytosti deště a očišťujeme vaši zemi nejen hrubohmotně, ale také jemnohmotně. Velký nepořádek jste udělali v této úrovni a bude potřeba dlouhého úklidu, než bude Země moci být zase nazývána čistou.

Vlákna vašich myšlenek, která již neživíte, uschnou, ale jen tak samy od sebe se nevypaří a zůstávají ležet na zemi jako jedovatě zelený povlak. A tuto špínu – ano, špínu, protože vaše myšlenky nejsou čisté – po vás uklízíme.

Rádi bychom ji mocným proudem vody smetli jednou a navždy, ale to bychom zničili i všechen život a to není chtěno. Proto musíme postupovat pečlivě. Tam, kde má být v budoucnu zachován život, dodáváme vláhu – ani málo, ani moc. Některá místa však vyschnou a ty už nesmíme zásobovat. Vaše Země bude celkově mnohem sušší, než jak ji znáte. Važte si proto vody jako toho největšího daru, který vám mohou bytostní dát! Bez ní by nebylo života.

Víte však vůbec ještě, jak chutná čistá, pramenitá voda? Nebo jste to už dávno zapomněli, protože jste skoro všechnu vodu otrávili a teď ji musíte pít? Nemyslete si, že se vaše chemikálie jednoduše odplaví do stoky a tam zůstanou. Ne, tyto látky prosakují do půdy i se vypařují do oblak. A my musíme pracovat s takovouto vodou, která nás vlastně i trochu pálí.

Tak rádi bychom stromům, květinám, polím i loukám přinášeli svěží, křišťálově jasnou vodu, jenže nemůžeme. Dlouho bude trvat očista vody a ovzduší, protože na tomto poli jste se velmi provinili.

Tomu je však nyní konec. Těm z vás, kdo zbudou, chceme dát jedinou radu – opatrujte vodu jako nejcennější věc na světě. A naučte se jí vážit! Potom vám ji my, bytostní, budeme rádi a s láskou dávat.