Tadeáš se chystal na cestu. Sbaleno už měl, svého nástupce uvedl do úřadu a seznámil ho se vším, co zde vykonal. Společně zašli také za lovčím, který se sice tvářil netečně, ale při loučení Tadeášovi přeci jen pevně stiskl ruku.
Všetky príspevky Martin Kunetka
Za branami (2 – 11. část)
Probudil se v malé místnůstce, do které oknem prosvítalo slunce. Venku musel být pěkný, mrazivý den.
Za branami (2 – 10. část)
Prudký pohyb. Pak uslyšel drnčivý zvuk. To asi nůž projel slámou a zabodl se do dřeva. Tadeáš ani nevěděl jak, ale podařilo se mu bleskurychle skulit z lůžka na zem. Snažil se kopnout stojícího do noh, jenže v té tmě a s polozalepenýma očima na něj moc neviděl.
Za branami (2 – 9. část)
Ticho ranního úsvitu přerušil úder zvonu. Spící vrány se s křikem rozlétly, ale zvon zvonil dál. Dole ve zvonici za něj totiž tahal Mojmír, kterému to nakázal Tadeáš. Ten si stoupl na své oblíbené místo, odkud již několikrát promluvil k obyvatelům. Opodál tiše stála Markéta, zachumlaná v kožíšku, a držela několik vaků.
Za branami (2 – 8. část)
Tadeáš se díval za odjíždějící trojicí saní plnou namačkaných lidí. Sem tam mu někdo dokonce zamával, jinak se ale většina tvářila neutrálně, několik osob snad i rozmrzele. Všichni byli zachumláni do svého nejteplejšího oblečení, ale i tak už některým stihly v mrazu promodravět tváře.
Za branami (2 – 7. část)
Mojmír přicválal v podvečer. Do kuchyně na statku vtrhl udýchán a zpocen. Bylo patrné, že sotva seskočil z koně, ihned utíkal dovnitř.
Za branami (2 – 6. část)
Večer Tadeáš dostál svému slovu a šel se podívat, jak správce pochodil. Před domem, kde Dubrovský úřadoval, se kolem saní motalo několik mužů. Jeden z nich stál nahoře mezi nákladem a pokřikoval na ostatní, ať mu podají provazy.
Za branami (2 – 5. část)
Tadeáš se díval, jak v husté vánici mizí cválající kůň s Mojmírem na zádech. Padající vločky za nimi velmi rychle zahlazovaly stopy a co nedokončily ony, o to se postaral prudký vítr.
Za branami (2 – 4. část)
Když Tadeáš ráno vstoupil do kuchyně, Mojmír už v ní seděl. A nebyl sám. Kolem stolu a pece se proháněla Markéta. Když spatřila staršího z rytířů, ožila ještě více a ihned začala podávat snídani.
Za branami (2 – 3. část)
Ráno Tadeáš vstal, posnídal a i s brašnou se vydal do stájí. Osedlal Hroma, který když pochopil, že pojede ven, radostně zakýval hlavou, a vydal se s ním na nádvoří. Tam už u připraveného koně čekal mladý rytíř, jemuž oči zářily nadšením.