Zprvu nenápadně pracující bratři nakonec přeci jen vzbudili ve vesnici pozornost. Lidé se na ně chodili dívat a mnohdy vydrželi stát dlouhou dobu a pozorovat je. Rytířům začalo být takové okounění nepříjemné. Obzvláště, když si všimli, že někteří muži se jim potichu smějí a ukazují si, co všechno dělají špatně.
Všetky príspevky Martin Kunetka
Za branami (2 – 19. část)
Další den spadl Tadeášovi kámen ze srdce. Muži ze sousední vsi nejen že přivezli všechno, co si Hynek objednal, ale také jim zapůjčili ještě několik seker a kladiv, a tak mohli všichni pracovat zároveň. Jak se ukázalo, Hynek se osvědčil ještě více, než Tadeáš původně předpokládal. Aniž by si toho kdo všiml, domluvil se totiž s místním kovářem, který dodal pár hřebů a další potřebné drobnosti.
Za branami (2 – 18. část)
Když se ráno otevřela hlavní brána, vyjela z ní šestice jezdců oděných do černých plášťů. Dusot kopyt tlumený promoklou zemí se ztrácel v ještě spícím lese. Tu a tam se sice již ozval první z ptáků, ale zatím to bylo jenom takové nesmělé pípnutí. Všechno jako by se ráno ani neobtěžovalo probudit, když obloha stejně vypadala, že z ní každou chvílí začnou padat proudy vody.
Za branami (2 – 17. část)
A nastal čas loučení. Král strávil poslední noc už mezi svými v Detvíně a ráno se přijel rozloučit i s celým průvodem. Někdo z družiny by se sice bez tohoto gesta obešel, ale aspoň v tomhle mohl panovník poroučet.
Za branami (2 – 16. část)
Ráno potkal Tadeáš ve dveřích jídelny Jana. Společně usedli ke snídani a rozmlouvali. Všichni bratři si již zvykli na panovníkovu přítomnost, ale stejně se sem tam někdo po očku poohlédl po stolu v čele, kde seděli představený a Richard.
Poutník
Planinou fouká silný vítr, ohýbá stromy, shazuje větve… Lidé stojí, neschopni se pohnout. Někteří už jen leží na zemi a nedokážou vstát.
Za branami (2 – 15. část)
Když Tadeáš ráno vycházel z kaple, uviděl opodál představeného s králem. Zatímco král byl ještě stále ve svém honosnějším oděvu, mistr si dnes vyšel už v běžném rouchu.
Za branami (2 – 14. část)
U večeře bylo živo. Podlouhlé stoly byly nebývale prostřeny, a co bylo ještě nezvyklejší, byly plné jídla. Ve vzdáleném rohu místnosti běžně stával malý stolek, u něhož sedával představený a s ním někdo, s kým si přál u snídaně či oběda mluvit. Mistr však nechal pro tuto příležitost srazit více stolů dohromady, aby s ním a králem mohlo sedět více bratrů.
Za branami (2 – 13. část)
Necelé dva týdny, věnované střídavě práci a šermířskému cvičení, byly brzy ty tam. Králova družina se blížila, a tak se na nádvoří Bílého kláštera shromáždil průvod, který měl vyjet panovníkovi vstříc.
Za branami (2 – 12. část)
Tadeáš se chystal na cestu. Sbaleno už měl, svého nástupce uvedl do úřadu a seznámil ho se vším, co zde vykonal. Společně zašli také za lovčím, který se sice tvářil netečně, ale při loučení Tadeášovi přeci jen pevně stiskl ruku.