Rozloučení bylo sice krátké, ale za to srdečné. Oba mladí manželé si s Tadeášem potřásli rukou, zamávali mu a opět si šli po své práci. Pro správce to byly příjemné tři dny, které mu dodaly hodně chuti do další činnosti.
Všetky príspevky Martin Kunetka
Za branami (3 – 1. část)
III.
S pocitem úlevy i spokojenosti klusal Tadeáš pryč od Oranžového kláštera. Vydal se přímo na sever; chtěl se totiž porozhlédnout také po jiných cestách, které ještě neznal. Hrom šťastně dunil kopyty do širší prašné cesty a jen občas se musel vyhnout nějaké té kaluži, která na ní zůstala jako připomínka nedávných dešťů.
Za branami (2 – 25. část)
Bylo načase odjet. Mrtvá těla loupežníků zakopali tady, ale padlé bratry chtěli pochovat na klášterním hřbitově. Naložili je tedy na vozy, které tu lupiči měli, a smutná karavana vyjela.
Za branami (2 – 24. část)
Dalšího večera se všichni v určenou hodinu shromáždili na nádvoří. Byli v plné zbroji. Lesklé drátěné košile však zakrývaly černé pláště, dnes v noci se bude maskování hodit.
Za branami (2 – 23. část)
Bratři si ráno přivstali, aby mohli na cestu do kláštera vyjet co nejdříve. Jenže jak se záhy ukázalo, z postele si pospíšili zbytečně. Sice se rychle nasnídali a nachystali si koně, avšak nedostavil se ten, kterého potřebovali – Dobiáš.
Za branami (2 – 21. část)
Už pět dní uplynulo od setkání s bratry z Oranžového kláštera a stále nebyli na stopě. Tadeáše se začal zmocňovat neklid. Zpočátku se utěšoval tím, že přece nemohl čekat, že zločince vypátrají ihned, ale jak dní bez jakéhokoliv náznaku zlepšení přibývalo, ztráceli rytíři odhodlání.
Noční osvětlení a vliv na rostliny
Pre zobrazenie tejto neverejnej časti príspevku musíte byť registrovaný ako Prispevatel. Pripadne sa prihlaste.
Za branami (2 – 21. část)
Brzy ráno se pětice mužů vydala na cestu. Pršelo a byla docela zima, jako by i počasí chtělo dát rytířům najevo, že je nečeká vůbec snadný úkol. Krásné dny, které vyplnili stavbou stodoly, rázem skončily, a tak si dnešní jízdu užívali snad jen koně. Těm bylo jedno, že na ně neustále padá voda, hlavně že se po týdnu zase něco dělo.
Za branami (2 – 20. část)
Zprvu nenápadně pracující bratři nakonec přeci jen vzbudili ve vesnici pozornost. Lidé se na ně chodili dívat a mnohdy vydrželi stát dlouhou dobu a pozorovat je. Rytířům začalo být takové okounění nepříjemné. Obzvláště, když si všimli, že někteří muži se jim potichu smějí a ukazují si, co všechno dělají špatně.
Za branami (2 – 19. část)
Další den spadl Tadeášovi kámen ze srdce. Muži ze sousední vsi nejen že přivezli všechno, co si Hynek objednal, ale také jim zapůjčili ještě několik seker a kladiv, a tak mohli všichni pracovat zároveň. Jak se ukázalo, Hynek se osvědčil ještě více, než Tadeáš původně předpokládal. Aniž by si toho kdo všiml, domluvil se totiž s místním kovářem, který dodal pár hřebů a další potřebné drobnosti.