Pre zobrazenie tejto neverejnej časti príspevku musíte byť registrovaný ako Prispevatel. Pripadne sa prihlaste.
Zastavili na mýtině nedaleko Oranžového kláštera. Bylo slunné dopoledne a země voněla probouzejícím se jarem. Představený vystoupil z kočáru a kývl na jednoho z bratrů, který mu přivedl koně.
Vyjeli. Hradby byly opět jednou plné trubačů, kteří se loučili se svým mistrem a jeho průvodem. Hudbou jim přáli hodně štěstí a bezpečný návrat. Ještě dlouho se lesem ozýval hlas jejich trub, než umlkl v dáli.
Pre zobrazenie tejto neverejnej časti príspevku musíte byť registrovaný ako Prispevatel. Pripadne sa prihlaste.
Koník Hopík vesele uháněl klikatou cestou, až se mu za kopyty prášilo. Na zádech nesl svého pána a byl šťastný. Vše, po čem toužil, bylo dopravit pána tam, kam si on přál. Však se mu za to vždy odměnil čerstvou mrkví nebo kostkou cukru.
Pre zobrazenie tejto neverejnej časti príspevku musíte byť registrovaný ako Prispevatel. Pripadne sa prihlaste.
V.
Přiblížil se čas odjezdu. Stráně kolem Bílého kláštera sice ještě halila hustá sněhová pokrývka, ale ve vzduchu již bylo cítit příslib jara. Cesty budou co nevidět opět sjízdné, a tak nastala doba příprav.
Pre zobrazenie tejto neverejnej časti príspevku musíte byť registrovaný ako Prispevatel. Pripadne sa prihlaste.
Jednoho rána se Tadeáš procházel zasněženým prostranstvím před hlavní kaplí, když spatřil mistra vycházet ze dveří boční kaple. Ta byla už několikátým dnem uzavřena a nikdo do ní nesměl chodit.
Mistr je přivítal s úlevou. Na nádvoří už dopadaly sněhové vločky a i když hned roztávaly, bylo jasné, že se bratři vrátili právě včas, dokud byly cesty ještě bez potíží sjízdné.