Když už ale slíbili pomoc, nechtěli odcházet. Na druhý den se tedy Matěj vypravil společně s Petrem na pole, zapřáhli hospodářova koně a potom se střídali v tom, kdo potáhne pluh.
Archív kategorií: Putování za sněženkou
Putování za sněženkou (7)
III. Čepice mezi záhony
V kovářově chaloupce zůstali ještě další týden. Kovář jim však nakázal, aby už nepracovali a aby si před dlouhou cestou pořádně odpočinuli. Sám se chopil přípravy jídla, a to nejen na tyto dny, ale také chtěl sourozencům něco nabalit s sebou. Upekl pořádnou dávku pšeničných placek, dal jim spoustu sušeného masa i nějaké to ovoce. A kdykoliv jen zjistil, že se jim do brašny ještě trocha jídla vejde, hned něco přinesl a nacpal to do ní, až téměř praskala ve švech.
Putování za sněženkou (6)
Jednoho dne přijel do kovárny jakýsi zbrojnoš. Matěj zrovna odběhl s proutěným košem pro další zásobu dřevěného uhlí, a tak neslyšel, na čem se muži domlouvají. Brzy se to však dozvěděl.
Putování za sněženkou (5)
Takto putovali Jabloňovým královstvím mnoho týdnů. Každý den šli od rána do večera, občas je někdo svezl a občas poprosili někde o přístřeší – to když se spustil velký liják a jim se nepodařilo najít žádný úkryt.
Putování za sněženkou (4)
II. U krbu a výhně
Vzhledem k tomu, že se kvapem blížila noc, byl nejvyšší čas, aby se začali chystat na zítřejší cestu. Pavlína otevřela velkou truhlu a vytáhla z ní dva cestovní pláště. Teď v létě je sice nepotřebovali, ale později se jim určitě budou hodit. Potom do dvou brašen sbalila nějaké to jídlo, křesadlo a troud, aby si měli jak rozdělat ohýnek, a spoustu dalších užitečných drobností, které by mohli potřebovat.
Putování za sněženkou (3)
S povzdechem se proto vrátil do hostince, aby zaplatil za šťávu, a pak už si vyzvedl svou káru a vydal se na další cestu. Na nebi se mezitím objevily tmavé mraky a také se zvedl silný vítr, který pročesával koruny stromů, až se se šuměním ohýbaly.
Putování za sněženkou (2)
Už bylo dávno po půlnoci, když se mu konečně podařilo usnout. Z neklidného spaní plného snů o zlém vládci a všelijakých příšerách ho probudilo až ranní vyzvánění zvonů. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, kde je a že by měl vstát.
Putování za sněženkou (1)
I. Bílá víla
Na široké pláni, uprostřed níž se setkávaly dvě říčky, se rozprostíralo starobylé město. Kolem dokola bylo obehnáno silnými hradbami a jen pěti branami se do něj dalo vstoupit. U každé z nich však stála dvojice zbrojnošů a pronikavým pohledem si měřila každého, kdo chtěl projít kolem.