A teď stojí v kruhové místnosti, s dvanácti oblouky, vchody, přikrytými sametovými závěsy. Odhrnula druhý vlevo ode dveří a vchází do Světla. Tam, ne vidí, ale vyciťuje, že se k ní někdo blíží. Pokračovať na Judita a jejích dvanáct komnat (I. – 15. časť) →

Obě ženy se držely co nejvíce u sebe. Jejich cela byla velká a plná nešťastných zbědovaných žen, různého původu. Pokračovať na Judita a jejích dvanáct komnat (I. – 14. časť) →

Břetislavův rod byl velmi bohatý, ničím nestrádali.
Že stále cestovali a svými penězi pomáhali chudým, se ale nelíbilo ostatním šlechticům i kumpánům, kteří Břetislavovou změnou přišli o zdatného pijáka a hýřila. Šlechticům, kteří se opileckých radovánek a hýření neúčastnili, nebylo zase vhod, jak si Judita i její manžel rozumí s „lůzou“, jak rozdávají z bohatství, které by přece bylo lépe přidat k tomu svému. Pokračovať na Judita a jejích dvanáct komnat (I. – 13. časť) →

Po třech měsících se Břetislavovo nové chování doneslo k Juditě. Vlastně ode dne, kdy se začal měnit, to Judita zaznamenala. Jen nevěřila, že snaha být jiný, mu vydrží tak dlouho. Věděla, že o Viléma je postaráno, tak stále chodila léčit, teď už vyjížděla dále z města. Pokračovať na Judita a jejích dvanáct komnat (I. – 12. časť) →

Judita se probudila do reality. Seděla u ní, na pelesti postele, nešťastná unavená Gábi. Po celou dobu kněžnina blouznění a těžkém zdravotním stavu se o ni starala. Dělala jí zábaly kvůli teplotám a nutila ji pít odvary z bylinek, které Gábi pro kněžnu dostala od Mariany. Pokračovať na Judita a jejích dvanáct komnat (I. – 11. časť) →

Dnes je velmi teplá noc i když je jen začátek června. Kněžna má otevřená okna i dveře jsou dokořán, aby se těžký nedýchatelný vzduch uvnitř místnosti vyměnil za čerstvý. Nemůže usnout, místo nočního klidu po náročném dni léčení (dnes pomáhala pěti lidem), musí poslouchat hlasité hulákání svého manžela a jeho opilých kumpánů. Přemožena únavou kolem půlnoci usíná. Pokračovať na Judita a jejích dvanáct komnat (I. – 10. časť) →

Juditě bylo ukázáno, že pro Janu ještě není pozdě, aby své tělo získala opět jen pro sebe. Pokládala své ruce střídavě na Janinu hlavu, srdce, v místech okolo žaludku a podél celé páteře. Pokračovať na Judita a jejích dvanáct komnat (I. – 9. časť) →

A teď tu sedí, neduživý sedmiletý chlapec, který vypadá na pět let. Nevnímá svět kolem sebe. Je odkázaný na pomoc druhých i v krmení. Je to jeho první vtělení na zemi po životě majitele věznice. Toto ale jeho rodiče neví a ani nemusí vědět. Pokračovať na Judita a jejích dvanáct komnat (I. – 8. časť) →

Byl to statný muž. Chodil sebevědomě po chodbách nějakého vězení a ve svém zvráceném myšlení si představoval, kterou celu a koho navštíví dnes, aby si „pohrál“. Každého, koho takto navštívil, mučil až do bezvědomí. Všichni obyvatelé věznice, ať už vězni nebo věznitelé věděli, že tento jejich nadřízený je nebezpečný sadista, že bolest a utrpení druhých, mu dělá radost. Pokračovať na Judita a jejích dvanáct komnat (I. – 7. časť) →