Ve snech bez obrazů

Ve snech bez obrazů Tě cítím,
ve dnech zachycená v sítích
Tebe hledám. A žízním.

Náhle – je to sen či den?
– neprosím, žiji, jsem!

Cesta se ze mě odvíjí,
z nádechů a výdechů,
kráčím bez vzdechů.

Nekráčím, tančím.
S radostí a tiše,
Světlu vstříc…