„Letíme letadlem nad Africkým kontinentem. Všichni přítomní se díváme dolů. Zdá se, že všichni musíme vidět dění dole stejně. Jenže… někdo se dívá na stranu levou, někdo na pravou a i ti, kteří se dívají na stranu stejnou, vidí jinak.
Někomu cloní pohled křídlo, jiný má brýle a pohled je méně jasný přes dvě skla. Někomu zanechal pták památku na skle a žirafu, o které se ostatní baví, ne a ne vidět. Někdo se dívá jen do dálky a to, co je blízko, pod letadlem, nevnímá. Jiný zase pozoruje s úžasem jen zebry. Vždyť ony jsou opravdu pruhované. Jiný se zase přes sousedovo žvanění nemůže uklidněně soustředit. Dalšího zase zajímá spíše ta atraktivní letuška a támhle toho zase to, co nese na tácku. Takže po přistání budou o svém přeletu nad pestrobarevnou Afrikou vyprávět po svém a každý trochu jinak.
Ale věřte jim. Každému z nich. U stejného okýnka jsou nanejvýš dva a to ten druhý se dívá vždy jen přes rameno.
A závěr? Jen nechtějte, prosím vás, po ostatních, ať vidí to, co vy, a ať se radují ze stejného. Byla by z toho hádka, která by mohla vzrušit i pilota, a to by nebylo dobré…“