Mít v sobě jako v pokojíčku,
Tam žít v každou chviličku
a neběhat marně po dvoře
jak splašené, ztracené kuře…

Pokojík svůj zvelebovat tiše,
žít prostě, bez strachu a falše.
V každém nádechu být s Ním,
ve výdechu dělit se s bližním.

Bude mizet smutek a stín,
o tom sním, když bdím,
a Boží Království se rozhostí
mezi lidmi, vděčnými hosty.