Pro každého lidského ducha nastává doba vykoupení. Mnoho chyb jsme my, lidé, učinili, putujíce hmotností. Kruh za kruhem se uzavírá, ale Meč Imanuele pokračuje v úderech. Není kam se schovat před Jeho účinky.
Všude nás prožívání dostihnou.

Vůle Boží působí na zemi a ve všech Stvořeních!

Sklonit se musíme, lidé, před Velikostí Boží! Pokořit se a činit pokání ze svých hříchů! Člověk, ponořený do hříchů a kající se z nich před Hospodinem, je cennější pro Světlo než člověk, již vysoko duchovně vyzdvižený, který ale svou touhu po Světlých Výšinách utopil v pýše a domýšlivosti.

Není možno pohasínat ve své touze po Světlu, po svém Duchovním Domově!

Udržovat svou lampu hořící stálým plamenem, ani na okamžik neztráceje bdělost, neupokojovat se dosaženými duchovními úspěchy! Pohyb, neustálý pohyb!

Jakékoliv otálení – znamená zastavení, stagnaci! Zastavením se na místě, se už ocitáme dole, ve tmě. Lenivý duch se bude těžko zbavovat okovů temnoty. Proto, je třeba být duchem na stráži!

Pro bdělost není dne ani hodiny!

Je jen věčné usilování lidského ducha, rozněcovat se stále jasněji a jasněji, dosáhnout Duchovní Vlasti.

Preklad: Lenka Szopová