Veselý telefon

Používám dva mobilní telefony a oba jsou už poměrně staré. Jeden z nich už mám dvanáctým rokem, což mě vedlo k zamyšlení nad tím, jak je vlastně možné, že vydržel fungovat tak dlouho? Odpověď přišla rychle. Najednou jsem uvnitř něj viděl záři, ve které to pulzovalo radostí a životem. Zároveň ke mně přistoupil jeden z bytostných a toto mi řekl:

– – –

Vidíš tu radost a to dovádění? To jsou drobní bytostní elektřiny, kteří si hrají a radují se. Ani o tom nevědí, ale vyvářejí tak záření, díky kterému všechno proudí tak, jak má.

My bytostní vám pomáháme i s technikou, a to i takovou, kterou nyní potřebujete, ale která nemá v budoucnu být nebo má být jiná. Ale víte, že bytostní mohou přijít pouze tam, kde jim to neznemožňujete. Proto se cítíme nejlépe tam, kde z vás vychází láska a úcta k technice, nebo přesněji řečeno k naší práci. Nemusí to být zrovna vědomě – však kolikrát máme nejraději třeba nějakého konstruktéra, který o nás sice vůbec neví, ale který svou práci vykonává s radostí a ve snaze pomoci ostatním. Z takového člověka vyzařuje láska, která nás oblažuje.

Naopak stroje, na kterých si vyléváte svou zlost, protože nefungují, musíme opustit. Takové škaredé myšlenky nás totiž zraňují. Bez nás pak stroj nefunguje tak spolehlivě a rychleji se opotřebovává, až se nakonec něco pokazí třeba za poloviční dobu, než za jakou by muselo.

Važte si tedy techniky, i za ní se skrývá spousta naší práce! A hledejte nová řešení, která budou více v souladu s přírodou. Tak budeme přicházet stále častěji a ve větším počtu a vy sami budete překvapeni, jak snadné jsou některé věci, na které nyní musíte vynaložit spoustu úsilí. Klíč k tomu je snadný – vnímejte vyzařování věcí, které vyrábíte, a když se to naučíte, určitě budete kráčet správným směrem.

Jak se vyvíjí drobní bytostní, které jsi mi ukázal? I z nich se jednou stane někdo jako ty?

Všechno, co ze začátku znají, je jen hra a veselé dovádění. Plní tak svou úlohu, protože i tím dávají, i když si toho zatím nejsou vědomi. Až časem, když trochu naroste jejich vědomí, zatouží po tom, aby byli něčím užiteční i vědomě. Tato prosba jim je splněna a dostanou svůj první úkol. Třeba dohlédnout na ostatní drobné nebo něco jiného. Tím, jak v takovýchto úlohách zrají, znovu roste jejich vědomí a chápání, takže mohou dostat další a další úkoly. Nakonec to může být například dohled nad nějakým strojem v továrně, čehož součástí může být i vědomá spolupráce a komunikace s lidmi. Cesta až k tomu je však dlouhá.