Viděla jsem divuplný Obraz – jakoby na Nebi zářil Náramek,
tři skvostné Drahokamy v něm zářily jasněji všech.
Jeden byl rudý, druhý bělejší než padlý Sníh,
a níže mezi nimi modravě zářil i Drahokam třetí.
A zjevilo se mi – rozlila se vůkol nejsladší Vůně
a jakoby Píseň zazněla, a cítila jsem –
že něco pronikalo do Hloubi Duše a znovu se Obrazy míhaly.
– Sedni, piš! – vnuknuli mi.

Rudý Drahokam – to je Ostrov nádherných Růží.
Jasem ozařujíc vše kolem, stojí tam Chrám,
a jako rubínové Číše kolem něj vůni vydechují Růže.
Pod ochranou překrásné Královny
se k němu snášela Růže – půvabnější nad jiné.
Krátký čas byla v Chrámu Růže.
Vychází – a rozlévá se Melodie z Nebes,
jakoby zlatorudé Kapky na Ostrov padaly.
Ještě skvostněji Růže rozkvetly, a čarovná Vůně proudila dolů.

A bílý Drahokam – to je Ostrov Lilií.
Tam uprostřed se vypíná Chrám,
jehož Bělost nelze srovnat s ničím. Jasem
chladné Bělosti on Touhu Ducha ukojil,
a Odleskem růžovým naplnil vše Láskou.
A tu v Záři bílostříbřitých Kapek se na Ostrov snesla Lilie
a zamířila k Chrámu. Nedlouho pobyla v Chrámu.
Vychází. Zaznívá křišťálové Zvonění,
jakoby poletovaly stovky ledových krystalků
nebo zazněly stovky stříbrných zvonečků.
Tóny ty čistší než všechna Zřídla Země.
Všechny ty Kapky Lilie vstřebávaly. Jejich čarokrásná Vůně se lila dále dolů.

A tyto dva Proudy směřovaly na třetí Ostrov,
kde Panny – Labutě je očekávaly a v Jásání složily Píseň.
A ta se linula okouzlujícím Nápěvem až doletěla k Zemi…

Když po Nebi proletělo Hejno bílých Labutí,
bylo nebylo, oné Písně Odlesk zazněl v Duši mé.
Vše v Oparu se schovalo, utichl i Hlas ten,
a já Píseň z Výšin očekávám stále.

Preklad: Lenka Szopová