Vzkaz strážkyně slovanského národa jejímu národu:

– – –

Odsud, kde působím, k vám vysílám jemnohmotná vlákna pomoci. Sama je přijímám od Paní Země a předávám je dále. Představte si je jako provaz, jehož jednotlivá vlákna mé pomocnice rozplétají a přivádějí tam, kde jsou potřeba. Smutné je však to, že tato vlákna nemohou působit tak, jak by měla, protože se nemají na čem zachytit.

Kde jsou vaše světlé myšlenky, které by vás obklopovaly a připravovaly půdu pro pomoc shůry? Kde je z nich vytvořený světlý ochranný obal, který by vás chránil i by vám umožňoval pevnější spojení s Výšinami? Velmi málo světla kolem sebe máte, protože se příliš zabýváte pozemským a žijete ve stálém shonu a zmatku, ze kterého nikdy nemohou povstat dostatečně silné a nezkalené myšlenky.

Více času byste měli věnovat vnitřnímu ztišení a obrácení se vzhůru. Když se o tyto chvíle nenecháte připravit a vždy si na ně najdete čas, sami brzy zjistíte, že vám dodají sílu do všeho ostatního. Pak bude ve všem vašem myšlení i jednání více světla, urovná se spousta starostí a vy začnete konečně působit tak, jak máte.

Nepodceňujte tuto radu, jinak vás pozemský svět pohltí a už nenajdete cestu zpět. Temno pochopitelně nespí a čím světleji někdo z vás září, tím zuřivěji se mu snaží jakkoliv uškodit, jen aby kolem dotyčného zeslábl světlý ochranný obal. A protože má temno ještě stále dostatek příležitostí k tomu, aby mohlo zaútočit, mohou se mu některé útoky podařit. Vy se však nesmíte vzdát a vždy si ochranu vybudovat znovu. Pomoc je vám stále nablízku, ale musíte jí poskytnout půdu. A tou půdou je touha po Světle.

To je však ten nejsmutnější kámen úrazu, kvůli kterému se stále nedaří to, co by se dařit mělo. Málo je ve vás touhy po Světle, lidé, velmi málo. Vidím, kolik běd vás ještě musí stihnout, abyste skutečně začali toužit po světlých hodnotách. Do té doby bude jakákoliv pomoc marná.

Podívejte se na svůj den a uvidíte, kolik pozemských malicherností jste dokázali opravdově prožít ve svém nitru a tím jim věnovali své nejsilnější city a myšlenky, a srovnejte to s chabou povrchností, kterou věnujete tomu, co je opravdu důležité. –

Vy, kteří si tato slova vezmete k srdci a dokážete se změnit, pomozte i ostatním. Nemáte však nikoho přesvědčovat, nemáte nikomu vtloukat do hlavy svá moudra, nemáte nikoho k něčemu násilím nutit nebo mu vysvětlovat to, na co ještě není zralý. Vašim prvořadým úkolem je vzbudit v lidech touhu po něčem světlém. Ne po vzdušných zámcích ani po „idealistických“ myšlenkách, ale po něčem opravdu krásném. Nestačí však o tom krásném mluvit – to krásné musí být vidět u vás. Tvořte krásné věci, tak zažehnete plamínek touhy v těch, které to ještě dokáže oslovit. Ti ostatní už stejně nemohou být zachráněni.

Až ve vás bude více touhy po Světle, obklopí vaši zemi světlejší a jemnější myšlenky a pomoci z Výšin se budou moci zakotvit pevněji.