Naděje

Jednou, třeba za sto let
Jednou, třeba hned teď
Jednou, až dojdeš
na svých sil konec

Jednou, až kolem nekonečná marnost bude
Jednou, až neodvratně budeš dál a dál propadat
Bez spočinutí, bez možnosti zastavení

Pak na mne si vzpomeň
Z touhy bolestné, z mlhy zapomnění
Vzpomeň si a zavolej, zakřič!

Co bude pak?

– Ty se ptáš?

Budeš-li na správné cestě,
Láska čistá obejme tě
I ty ji v sobě pocítíš
a nad sebou samým se zhrozíš

Potom neváhej, jdi, volej
nebo jen píseň zazpívej,
trylkem ti odpovím, poslouchej…

Jednou, dvakrát, potřetí
Vyvedu tě z trápení změti,
nové věci se ti zjeví,
mlčení, dávání…

Pak dojdeš k vyrovnání
Jednou, třeba za sto let
Jednou…
Jen věř!

Kdo jsi?