O nestálé mysli a o dvojitém jazyku Ezop tuto báseň pokládá. Odkud rozumí se, že, kdož se dvoum pánům chce zachovati, ten takový od žádného chvály nedojde a vždycky ve zlém domnění živ bude.

Čtvernohá zvířata měla s ptáky válku a nevoli tak velikou, že jedna strana druhé v ničemž ustoupiti nechtěla. Bojovali pak udatně a silně dlouhej čas spolu. Potom některej čas odpočívali a pokoj s sebou měli, a zase opět boj a válku svedli. Porozuměv pak netopýr, že by zvířat veliká síla byla, a vítěz že by se při nich ukazoval, boje se rozličného, velikého neštěstí, odstoupil od ptákův a přistoupil k zvířatům, jakžto k těm, kteráž by vojnu vyhrála. Vnáhle potom přiletěl orel s vybojovatelnou rukou, v moci bojovného boha, jemužto říkají Mars, a zatřepav svejmi křídly, vmísil se mezi ptáky a rytířsky bojoval, tak že všechna zvířata v utíkání se dala. A tak ptáci zvítězili. Potom zase se zpravivše a smířivše, dobrý pokoj mezi sebou učinili. Tu pak netopýre ptáci velmi těžce natáhli, protože byl od nich k zvířatům odstoupil. A obecním vyřknutím a ortelem ode všech ptákův vypověděno jest, aby se, vždycky světla varoval, a aby všechno jeho peří s něho oberváno bylo, a holý aby v noci létal.

Aby to oznámili, že všichni, kteříž své přátely opouštějí a u cizích pomoci hledají, trestáni býti mají.

Dle vydání z roku 1665, Ogilby, Londýn
palmknihy.cz