Záhon plný sazenic

Jsem zahradní elf a starám se o tento záhonek sazenic. Spousta práce pro mnoho bytostných tady je, kterou vy lidé ani nevidíte. Tato zahrada patří lidem, kteří o nás nevědí a myslí si, že jim všechno roste „samo“. V jádru jsou to však dobří lidé, i když na sobě mají spoustu strusky, kvůli které se občas dokáží chovat nepěkně. Když jsou nevrlí a mrzutí, musíme se stáhnout a počkat, až je to přejde. A když se začnou hádat nebo na někoho ošklivě myslet, na čas zmizíme a vrátíme se, až když odejdou a až když se trochu rozptýlí myšlenky, které zde zanechali. Pak si s ostatními musíme pospíšit, abychom dohnali, co jsme kvůli lidem zameškali.

Nejsem tu sám – tamhle jsou mí kamarádi. Společně obhospodařujeme tyto záhonky a navzájem si pomáháme. Není to tak, že bychom žili přímo v rostlinách. Staráme se však o to, aby měly dostatek živin a energie. Tu pak mohou využít maličcí – drobné bytůstky, které svýma malinkýma ručkama pečlivě dbají na to, aby sazenice rostly. Těchto bytůstek je tu taková spousta, že by ses divil, kolik práce je schováno za jedinou úrodou.

Pracujeme zde rádi – je to koneckonců naše úloha. Pomáhá nám, když cítíme lásku od lidí. Nemusí to být nutně láska k nám, vždyť o nás ani nevědí, – stačí, když je to láska k přírodě. Však my přece jsme příroda. Tento cit ale musí jít od srdce. Lidé zde se v hloubi duše radují z úrody a jsou za ni svým způsobem i vděční. A tohoto citu můžeme využít.

Když se nám nedostává pomoci od lidí, pomáhá nám elf této jabloně. Má sice spoustu práce se svým stromem, ale je hodný a vždycky si na nás udělá čas.

V noci pak s ostatními kamarády sedáme tady na trávě okolo něj a díváme se na noční oblohu. Máme ji velmi rádi. A rádi posloucháme elfa, protože elfové stromů dokážou číst ve hvězdách.

Radovali bychom se i z denní oblohy a ze slunce, jenže přes den nám svými hutnými a nepěknými myšlenkami kazíte výhled, a proto nejčistěji dokážeme sílu načerpat právě v noci. I tento kousek zeleně uprostřed města se dokáže na chvíli proměnit na posvátné místo…

Važte si každého jídla, které máte. Nedovedete si představit, kolik práce mnoha různých bytostných je v něm obsaženo. To vše vám Stvořitel milostiplně poskytuje, abyste se zde mohli vyvíjet. Děkovat mu můžete jedině citem, tím opravdovým. Nadarmo budete slovy před jídlem děkovat, když vděk nebude to, čím se zachvívá vaše nitro. Mnoho lidí však tento pravý vděk už nedokáže cítit, i kdyby se rozumově namáhalo. Proto jim může pomoci jen nedostatek, který nyní zažijí v plné míře. Pamatujte ale, že Pán nasytí a napojí každého tvora, který k němu usiluje. V tom spočívá jeho nesmírná láska.