Jsem bytostný mraků a po obloze táhnu se svými druhy tato oblaka. Neseme spoustu vody, která je určena k osvěžení velké části země. Bedlivě se proto rozhlížím krajinou a pozoruji, kde je potřeba pokropit půdu kapkami deště.

Uvnitř mraků se mezitím velká spousta malých i trochu větších bytostných stará o to, aby voda dobře proudila, a připravuje její záření tak, aby voda nejvíce pomohla. Potom, až dám pokyn, jiné bytosti začnou vodu vylévat jakoby vědrem a zem tak smáčí první kapky. Nesmí vylít ani málo ani moc – voda je určena pro velké území.

Jakmile začne pršet, mohou jiní drobní bytostní začít čistit jemnohmotnou, ale i hrubohmotnou špínu. Každou kapku vody dokáží využít, aby se země zaskvěla v čisté nádheře.

Jednou se mě jedna z malých bytůstek pracujících uvnitř mraku zeptala, proč jí voda občas tak pálí. Se smutkem jsem jí musel vysvětlit, že za to mohou lidé, kteří nedbají Božích zákonů. Bytůstka se zamyslela a pak řekla: „Pán je velmi dobrotivý, že vodu lidem i tak posílá.“

Tolik moudra u tak malého bytostného! Měli byste se stydět, lidé, vy, kteří byste díky svému původu měli stát nad těmito bytostnými. –

Na všechna tato mračna nejsem sám. Táhnu sice největší mrak, ale okolo sebe mám spoustu pomocníků, kteří si každý táhnou svůj oblak naplněný vodou. Společně pak dbáme na to, aby se dostalo na všechny.

I když teď panuje větší sucho, bytostným stačí i těch pár kapek, co spadne. Na každé kapičce vody totiž může spočinou požehnání, pokud ji tvor přijme s vděkem a pokorou. To jen vy lidé spotřebujete ohromné množství vody jen proto, že dokážete vodu využít jen na hrubohmotné úrovni.

Važte si vody a dbejte na její záření. Pak vám i malý doušek dokáže dát víc než litry vody mrtvé.