Znalosti

O tom, jaké mrtvé a neužitečné jsou rozumové znalosti neoživené pochopením jejich skutečného významu, se můžete přesvědčit všude kolem sebe; stačí se rozhlédnout. Podívejte se například na traktáty těch, kdo se zabývají nejrůznějšími náboženskými směry, a myslí si o sobě, že mají skvělý přehled o tom, v co lidé z nejrůznějších koutů planety v historii či v současnosti věří. Tito vědci zkoumají věřící lidi pod lupou jako nějaké mravence, fascinovaně na ně hledí a ve skutečnosti vůbec nechápou, jak daní lidé své náboženství prožívají a co je ukryto za slovy o Bohu, za zavedenými obyčeji a podobně. To proto, že oni sami často nevěří vůbec v nic mimo hrubohmotného, a tudíž jsou při zkoumání náboženství a víry podobni těm, kdo by se pozemským tělem pokoušeli chodit po vodní hladině. Nemohou pochopit nic z poznání a prožívání člověka, jenž je přesvědčen o existenci Boha nebo alespoň nějakých bytostí nespatřitelných hrubohmotným zrakem, neboť jim pro to zcela chybí jakýkoliv smysl. Sami si jej zazdili svým skálopevným názorem, že neexistuje nic jiného než jen to, na co si lze sáhnout pozemskýma rukama.

Je tragikomické pozorovat tyto vědce, jak tráví celý svůj život usilovným pitváním mrtvé hmoty, a vědět přitom, že nikdy nemohou dospět k poznání a že navzdory tomu, co si myslí oni sami, zůstanou navždy hloupí.

Anebo jiný příklad. Určitě znáte nějaké lidi, kteří se honosí svými rozsáhlými znalostmi historie nebo kteří se jimi holedbají skrytě alespoň sami před sebou, byť svou pýchu nedokážou trvale utajit a čas od času probleskne i navenek. Tito znalci historie by vám dokázali vyjmenovat spoustu letopočtů či vládců, věděli by, kdy se odehrávaly které bitvy, kdy zaznamenávaly rozmach určité národy a kdy jiné, určitě by vám řekli i to, ve kterých zemích momentálně panuje diktatura, ve kterých panovala až donedávna a spoustu dalších informací. Mnohé z těchto informací by dokonce považovali za „základ“, který by měl znát každý člověk, chce-li platit alespoň trochu za chytrého a vzdělaného. A velmi pravděpodobně se často pohoršují, když zjistí, že někdo z jejich okolí dané věci neví, případně jsou rozmrzelí nad celkovou „úrovní“ vzdělanosti současných lidí.

Ironické je, že navzdory všem těmto rozsáhlým znalostem, které mají o historii svého či jiných národů, vůbec nedokážou poznat, když se něco z toho, co se naučili, děje právě teď před jejich zraky v jejich vlastní zemi. Třeba že státní režim se v jejich zemi více či méně otevřeně přetváří v diktaturu nebo že jejich národ či civilizace spěje ke svému rozpadu a zániku tak, jak tomu bylo u tak mnohých národů v pozemské historii lidstva. Nedokážou vidět hrubohmotné projevy živého dění, natož pak vnímat živé dění samotné, které je patrné z největší části jemnohmotně a duchovně, čímž dokazují, že si ze svého namáhavého vzdělání neodnesli vůbec nic upotřebitelného! Vždyť k čemu jsou jim všechny znalosti, když je poté nedokážou uplatnit v životě? Jakou mělo cenu se je všechny naučit? Vůbec nijakou! Jen se tím vytvořila poutající zátěž omezující jejich ducha.

Možná jste pro tyto lidi, kterých je tak mnoho – ano, dokonce většina –, smutní, neboť víte, že takto nebudou moci dojít do království nebeského. Snad máte mnohé z nich rádi a je vám líto, že si tuto svou cestu zvolili. Rádi byste je nějak probudili z jejich malátného spánku a přivedli je na cestu Pravdy, kterou jste vy sami našli a o níž víte, že je jediná, která může ducha dovést až do ráje. Jenomže… opravdu jste jiní než tito rozumoví lidé se spoustou znalostí? Ne, ne, jen se dotčeně neohrazujte, že vy jste přece našli cestu ducha, a proto nemůžete být rozumáři; neboť budete-li se bez příkras zkoumat, budete muset dospět k závěru, že se od nich až tolik nelišíte! Jen se možná nezabýváte počtem brouků žijících v amazonském pralese a ani vás netrápí, zda-li ten či onen panovník vládl ve 13. nebo 15. století.

Ne, vy se věnujete duchovním záležitostem, ale tím veškerá odlišnost v mnohých případech končí. Mluvíte o Zákonech Stvoření, o bytostných, o tom, jak si každý tvoří svůj vlastní osud, ale kolik z věcí, o nichž čtete v Poselství Grálu, máte v sobě skutečně prožitých, a ne jen naučených?

K čemu vám je, že víte, z jakých úrovní se skládá Stvoření nebo že mužské má působit aktivně a ženské pasivně, když jste si o podstatě aktivního a pasivního působení vytvořili pouze vlastní rozumové představy, které neodpovídají skutečnosti? Prohlašujete, že by ženy neměly například vykonávat určité činnosti, ale nevnímáte, že dané činnosti nejsou jejich ženskosti nijak na závadu. Zato vám však nevadí, že ženy spoutáváte různými pevnými formami správných činností a správného odívání, které ovšem svou strnulostí a dogmatičností ve skutečnosti svazují křídla jejich ducha a brání mu v rozletu!

Svým jednáním stále dokazujete, že k opravdovému prožití toho ve vás nemohlo dospět mnoho, neboť k prožívání je potřeba pohyb ducha, který je ve vás svázán podobně jako v učencích, jen jinými pouty! Hledíte na duchovní svět pozemským zrakem a z rozsáhlého duchovního a jemnohmotného dění nevnímáte téměř nic. Řeč přitom není o vnímání celosvětových záchvěvů, proudů a tepu pulzujícího celým Stvořením – ne, řeč je o dění, jehož jste přímými účastníky ve svém každodenním životě. Právě při běžném styku s lidmi ze svého okolí nejste schopni se povznést nad hrubohmotnou formu nějakého dění, i když byste měli vědět, že když z hrubohmotné formy odeberete všechno živé duchovní a jemnohmotné dění, vznikne úplně jiný obraz – mnohdy úplně převrácený!

A tak často jako špatné lidi odsuzujete ty, kteří ještě mají cestu do ráje otevřenou, zatímco oslavujete a respektujete ty, kteří si již pevně vydláždili cestu do rozkladu. Nebo tolerujete, případně dokonce podporujete jednání lidí – ať už jsou to čtenáři Poselství Grálu, či nikoliv –, které je v přímém rozporu s Boží vůlí, čímž selháváte ve své úloze strážců Pravdy a světlých Zákonů! Jak chcete vůbec hájit Pravdu, když nebudete vnímat dění neviditelné pozemským okem?

Dost bylo rozumářství v tom nejsvětějším – v poznávání Boha a jeho zákonů! Bohu je milejší nevzdělaný člověk, který o něm sice neví, zato však žije jeho zákony, než ten, kdo směl přijít do styku se Slovem, ale navzdory této milosti neosvobodil svého ducha od tíže hmoty! Na to nikdy nezapomínejte.