Do lesa láká mě čistá vůně.
Za sebou městečko, co stůně
touhou po lásce, nechávám.
Dálavám nebe
všechno svěřím.
Lehčí
cestičkou běžím
vstříc Životu.
Do dlaní nabírám jistotu
živoucí přítomnosti.
Žasnu, jak se mi souvislosti
do sebe skládají.
Všechno, co bylo potají,
na světlo vychází.
Bez chladu, bez frází
chceme žít.
Vřelosti cele se otevřít
a pochopení.
Lidskostí provonět
bolavý dnešní svět.
Laskavé povzbuzení
podat druhým,
jako klíč k Životu.