Modlitba

Odhlédněme nyní na chvíli od skutečnosti, že pravou modlitbou je radostný čin, a podívejme se na to, co jako modlitbu obvykle označujete – tedy obrácení se ke Stvořiteli, zformované do slov. Jenom se zaposlouchejte do takovéto modlitby pronesené vámi samotnými či někým jiným nahlas a nechte to na sebe správně působit. Jaký z toho budete mít vjem? Jaký obraz v citu?

Velmi často budete muset říct, že pronesená modlitba působila nepřirozeně, a to je ještě mírné označení, protože když půjdeme do hloubky až na holou skutečnost, budeme muset použít daleko méně lichotivá slova.

Vroucnost citů se totiž snažíte nahradit květnatými slovy a přehnaným, až teatrálním hlasovým projevem, místo pokorné prosby sdělujete Stvořiteli, že vaše kroky za vás má vykonat on, a dík… ten není téměř přítomen; a když už se o něj pokusíte, často je v něm skrytý obdiv k sobě samým a snaha ukázat Stvořiteli, jací dobří jste a jak příkladně žijete. Ne, neutíkejte od těchto Slov, nepohoršujte se nad nimi a směle na ně pohlédněte, neboť ve velké části případů jsou pravdivá a jsou vám dána jako pomoc. Vám, kteří v sobě skutečně chcete vykořenit všechna zla a všechny mylné postoje, jimž jste podlehli.

Nejprve však trochu odbočme, protože pro snazší pochopení to bude lepší, a podívejme se na vaši komunikaci s bytostnými. Bytostní jsou tvorové jako vy a měli by být vašimi přáteli. Jak s nimi ale mluvíte – lhostejno, zda slova určená pro ně říkáte nahlas, či jenom v nitru? Obracíte se na ně přirozeně tak, jako kdybyste komunikovali se svými lidskými přáteli, anebo se opět snažíte o nějaké speciální formy jenom proto, že tyto své přátele nevidíte hrubohmotným zrakem? Když je voláte, používáte vzletná slova i tón hlasu a snažíte se na to nějak speciálně naladit a vytvořit speciální atmosféru, nebo k nim promlouváte úplně normálně, kdy slovy obyčejným způsobem vyjadřujete své vnitřní pohnutky?

Jen si zkuste představit, že by se někdo chtěl obrátit s prosbou na vás, a táhlým hlasem by recitoval: „Ó, člověku, prosííím, mohl bys přijííít a pomoci mi s přípravou téééto tinktury?“ Nebylo by vám milejší, kdyby se na vás usmál a prostě a jednoduše řekl: „Prosím tě, pomůžeš mi připravit tinkturu z této bylinky? Smím se projít touto lesní cestou, nebo se blíží bouřka a bude to nebezpečné?“

Už při komunikaci s bytostnými hledáte speciální formy, které podle vašeho názoru musí být především neobyčejné a vymykající se běžnosti. Ale proč? Což se vám komunikace s bytostnými nemá stát stejně tak přirozenou jako komunikace s lidmi? Myslíte si, že je bytostným příjemné, když k nim místo čistého a jasného sdělení proudí útvary nesoucí v sobě formy teatrálnosti a v horším případě i formy něčeho, co lze směle označit slovem „magie“? Je neošálíte tím, že si budete něco myslet a namlouvat. Oni totiž vidí útvary, které jste skutečně zformovali, a žádné vaše přání na tom nic nezmění.

Ale vraťme se k modlitbám, jimiž se snažíte obracet ke Stvořiteli. Samozřejmě, obracení se ke Stvořiteli je v něčem výjimečné, neboť chcete něco vyslat ke svému Bohu a Pánu. Rozdíl ovšem spočívá v tom, s čím se ke Stvořiteli obracíte, což vyplývá ze vztahu, jenž máte coby tvorové k Bohu. Nicméně nic to nemění na skutečnosti, že vaše obrácení se ke Stvořiteli musí být přirozené! Vždyť co přirozenějšího by vám jako tvorům mělo být, než obracení se k Bohu?

Svými modlitbami však jasně dokazujete, jak nepřirozená vám tato činnost je, neboť jinak byste nepociťovali potřebu vnášet do ní mimořádnost uměle. Pokud máte vroucí vztah k Bohu, pak se tato vroucnost přirozeně odrazí také ve vašich slovech a ve vašem hlasu. Jestliže jej však nemáte, nebo to tak nedokážete v daný okamžik cítit, pak tuto vroucnost žádným násilným doplněním hrubohmotné vzletnosti slov a horoucího hlasu nenahradíte. Nemá význam se o to pokoušet, neboť toto umělostí znehodnotíte i to správné a čisté, co ve vašem postoji v danou chvíli bylo.

Jak to tedy dělat jinak? Především se uklidněte. Zklidněte se ve svém nitru, nespěchejte nikam a nenuťte se do ničeho násilím. Nehledejte složitě formy, jak pronést něco směrem ke Stvořiteli. Pouze v mlčení a vnitřním soustředění nechte své city zesílit a poté je prostě, bez nějakého přemýšlení či speciálních snah vyslovte, chcete-li. Tak to bude správně a takto brzy najdete i správný způsob, jak se modlit. A zanechte všeho církevnictví a okázalosti. Není to důstojné ani vás a není to důstojné ani Boha, jehož velikost je tím snižována.