Strach

Strach lidskému duchu škodí, protože jej svazuje, způsobuje ustrnutí a překáží v radostném a odhodlaném činu. Jeho vibrace narušují jemnohmotnou ochranu člověka, kvůli čemuž se k danému člověku může přiblížit temno a silněji jej zasáhnout. Strach je vůbec nepřítelem všeho světlého, protože je pařeništěm pro všechno, co brání ve vzestupu.

Z Poselství Grálu také víte, že kdo má v soudu strach, tomu chybí přesvědčení o Slovu Pravdy a důvěra ve všemohoucnost Boží. Když tedy za vámi někdo přijde a svěří se vám, že má z něčeho obavy nebo strach, často poukážete na tuto skutečnost a odpovíte mu, že strach mít nesmí, protože tím poskytuje půdu k tomu, aby jej napadlo temno. Dáváte tuto radu v dobré víře, jenomže si neuvědomujete, že takto dotyčnému příliš nepomůžete.

Je to tím, že opět „házíte více věcí do jednoho pytle“, jak říká lidové úsloví. Existuje totiž více druhů strachu, nebo lépe řečeno, strach vzniká z více různých příčin a na různých úrovních. Samozřejmě, je tu například strach, jehož kořenem je zbabělost dotyčného člověka. Onen člověk se může třeba bát postavit se za světlé hodnoty, protože se obává posměchu, nepřátelství apod. Takový člověk ovšem není hoden pomoci ze Světla, a proto se jej právem týkají všechna přísná napomenutí, z nichž některá jsme uvedli výše.

Jenomže toto je pouze jedna část. Zkuste si ovšem nyní představit, že někdo v bolestivých mukách zahynul v plamenech, a nezáleží přitom na tom, zda byl například upálen, nebo se jednalo o nějakou nehodu. Hrůzný zážitek se velmi silně zapíše do duše onoho člověka a je více než pravděpodobné, že při příštím vtělení bude pociťovat strach z ohně. Koneckonců, i paní Maria měla strach z vody a u ní přece o nějaké nedůvěře v Boha nelze vůbec hovořit. Vraťme se ale k našemu člověku, jenž v minulosti zahynul v plamenech. Pokud by se vám se svým strachem z ohně svěřil a vy mu poradili, že se nesmí bát, bylo by to skoro to samé, jako byste po někom chtěli, aby mu nebylo uprostřed rozpálené pouště horko.

Jde o to, že v mnohých situacích je strach přirozenou reakcí, na které se nedá nic změnit. Určitě jste slyšeli například o zavrženíhodných pokusech na zvířatech či lidech, kdy věznitel svou oběť týral tím, že nejprve nechal zaznít nějaký zvuk a poté následovalo bití či jiná forma fyzického utrpení. Po určité době stačilo jen nechat zaznít onen zvuk a oběť se rozklepala strachy, jelikož očekávala další utrpení. Marně byste jí radili, aby se nebála, když na základě zkušenosti se v daném člověku přirozeným způsobem vytvořila podmíněná reakce.

Toto je pochopitelně do krajnosti vyvedený příklad, jenomže se stejným principem se můžete velmi často setkat i v běžném životě, jen si to možná neuvědomujete. Dejme tomu, že jste se už mnohokrát v životě dokázali postavit za správnou věc a otevřeně a pravdivě pojmenovali pravý stav věci. Ve velké většině případů jste si za to určitě vysloužili nepřátelství, ať už otevřené, nebo skryté, začaly proti vám být vedeny řeči mající za cíl vás zdiskreditovat, čili morálně zlikvidovat, a jednoduše jste se stali terčem mnoha jemnohmotných útoků, které jste na svém jemnohmotném těle dozajista cítili. A i když vás třeba chránila silná hradba vašeho přesvědčení, každý člověk má nějaká slabá místa, kde může být zasažen silněji.

Jemnohmotné útoky a vraždy jsou úplně stejné jako ty hrubohmotné a vaše duše je tak i prožívá. Proto se i ve vás může vytvořit spojení mezi tím, že vystoupíte a řeknete „nepříjemnou“ pravdu, a následnými nenávistnými útoky ze strany vašeho okolí, které nechce být rušeno ve svém klidu. Samozřejmě, toto vás nesmí zastavit v plnění vaší úlohy, nicméně je přirozené, že na určité úrovni budete cítit strach či roztřesenost, jelikož vaše nitro už bude ze zkušenosti vědět, co vás čeká.

Tento princip využívají i všechny diktatury. Za každý čin, který by mohl vést k odhalení nesprávnosti režimu či jeho vůdců, následují tvrdé tresty v nejrůznějších podobách. Ty mají jediný cíl – vytvořit v lidech strach cokoliv udělat, říct, myslet si… Ovšem nepleťte se, těmito diktaturami nejsou míněny pouze státní režimy. Týká se to i nejrůznějších uskupení, v nichž si vedoucí představitelé chtějí udržet svou moc, včetně církví a nezřídka žel i kruhů čtenářů Poselství Grálu, byť zde vše probíhá mnohem maskovaněji.

Proto pokud chcete někomu či sobě samému pomoci s překonáním strachu, musíte nejprve přijít na to, jak tento strach vůbec vzniká, tedy co je jeho skutečnou příčinou. Jinou pomoc totiž potřebuje zbabělec neochotný bránit světlé hodnoty a jinou ten, kdo si ve vytrvalé obraně světlých hodnot prožil spoustu utrpení, která se zapsala do jeho duše. Buďte ovšem k sobě i ostatním poctiví a nezaměňujte zbabělost se statečností – přílišnou shovívavostí ani nemístnou přísností byste nikomu nepomohli.

A na závěr ještě jedna rada. Nesmíte se nechat splést ani omezenými možnostmi vašeho jazyka. Není přece špatné „mít o někoho strach“, spoluprožívat s ním obavy atd. I Pán prohlásil k lidem, kteří jej obklopovali: „Strachuji se o vás…“ Nesuďte proto povrchně a používejte cit, ten vám dá správnou odpověď.