Není povolaného národa

Při normálním vývoji stvoření je na tom, čemu říkáte Země, vždy jeden povolaný národ, jehož úkolem je předcházet lidstvu ve vývoji a ukazovat mu cestu vzhůru. V takovémto národu jsou zakotveny ty největší pomoci pro všechny oblasti lidského působení a samozřejmě se do něj inkarnují ti nejvýše povolaní duchové, kteří často přicházejí pozvednout lidstvo opět o další krok blíže ke Světlu, aniž by sami vývoje na Zemi potřebovali. Přichází sem splnit svou úlohu a potom se opět vrací do svého domova.

Tak i na této Zemi byly od pradávna povolané kmeny a později národy, které svou úlohu i plnily. To se však změnilo ve chvíli, kdy lidstvo dalo přednost rozumu. Mnohé národy byly od doby, kdy došlo k pádu, povolány, přičemž většinu z nich ani neznáte, protože se zmínky o nich ve vaší historii nedochovaly. Jen málokdy se ovšem stalo, že by takovýto národ splnil, a tak lidstvo padalo stále hlouběji, nedbajíc jakýchkoliv pomocí ze Světla.

Příčina těchto pádů národů je velmi prostá: Je to – a vždy byla – pýcha. Pýcha zrozená z pocitu nadřazenosti nad ostatními si dříve či později našla skulinu do každého národa a dělo se tak, žel, s odpudivou rychlostí, která zanechala hořkou pachuť ve všech světlých pomocnících, kteří se na přípravě národa podíleli a kteří k národu přiváděli světlá vlákna. V jedné chvíli bylo prosbám a touhám národa jeho povoláním vyhověno, a v druhé chvíli – ještě než vůbec byly dokončeny první kroky základní výstavby – už národ padl.

Je smutným faktem, že lidé povolaného národa brzy propadnou pýše na svou příslušnost k omilostněnému národu, kterou falešně vydávají za hrdost. Jen se podívejte například na národ atlantský, židovský či německý. Ve všech těchto případech lidé ve svém nitru postavili národ nad Boha, což muselo nutně vést k odříznutí od pomocí přicházejících z Výšin, k zastavení a nakonec nevyhnutelně i k pádu. Není nutné o tom hovořit více, sami se s tímto děním můžete seznámit.

Poté, co žalostně selhal národ německý, se Světlo ještě jednou obrátilo na jiný národ, jemuž se dostalo té nejvyšší milosti. Tento národ ovšem také selhal – ještě dříve, než se vůbec probudil k opravdovému rozmachu – a tehdy z Výšin zaznělo rázné: „Dost!“

Již není na Zemi žádného povolaného národa, neboť lidstvo se není ochotno vzdát směšné pýchy a povolanost národa vždy znetvoří v něco ohavného. Proto budou povoláváni vždy jen jednotlivci ze všech národů a ras, kteří prokážou, že jsou toho hodni. Do celého světa mohou nyní proudit ty nejvyšší pomoci, a proto žádný národ nemá právo hovořit o tom, že by snad před Světlem platil za nejvyšší či vyvolený. I taková přirozená věc musela být lidstvu odňata, aby nenapáchalo ještě více škody. Až teprve po velmi dlouhé očistě, kterou na roky nedokážete změřit, bude moci být lidstvu vrácena i tato možnost, mít povolaný národ. Nedokážete si ani představit, jaký hnus vzbuzuje ve Výšinách pohled na malicherné lidstvo, které se pyšně honosí cetkami, zatímco pro svou neupotřebitelnost míří do rozkladu.

Bylo by ovšem chybné na základě tohoto usuzovat, že národy jako takové pozbývají smyslu, neboť tomu tak není. Právě naopak. Máte na Zemi tvořit národy, přísně oddělené, a přesto spolupůsobící, protože jinak cestu do Výšin nenajdete.

Jelikož jste však prokázali, že národ ve správném smyslu budovat neumíte, musí vám k tomu být dáno několik rad. Předně zapomeňte na všechny „významné“ osobnosti z dějin vašeho národa, protože obracením se do minulosti a oslavováním předků ničeho nedosáhnete. Mimo to si ani neuvědomujete, že kromě těch pár jedinců, kteří splnili, mnohdy opěvujete někoho, kdo ve skutečnosti sloužil temnu. Rovněž se nezabývejte ani takzvanými tradicemi svého národa, jelikož hrubohmotné formy něčeho, co už dávno ztratilo svůj význam nebo to dokonce bylo pokřiveno, vás ke Světlu také nepřiblíží ani o píď.

Odpověď, jak správně působit jako národ, je velmi jednoduchá a bude vám možná připadat příliš prostá či stokrát opakovaná. Národ se bude správně vyvíjet pouze tehdy, když se každý jednotlivec vážně a pokorně obrátí do svého nitra a objeví tam svou úlohu. Toto je spolehlivá cesta, protože touha po Světle podpořená činem tvora nemůže v žádném ohledu svést na scestí a nezanechá jedinou mezeru v jeho působení.

Ptáte se, kde v tom spočívá budování národa? V tom, že lidem patřícím do nějakého národa, jsou dány přesně takové dary a schopnosti, které – jsou-li využity – přispějí k harmonickému vývoji celku a způsobí, že se národ bude správně zachvívat ve svém druhu. Není možné, aby to bylo jinak, neboť Světlo by ve své dokonalosti nemohlo stvořit něco, co by nepřinášelo soulad.

Proto vám musí být stále a do omrzení opakováno: Hledejte svou úlohu! Potom naleznete a splníte. A chraňte se jakékoliv pýchy, protože ta je nyní drcena a s ní i všichni, kdo jí propadli.