Velmi mnoho lidí na Zemi trpí nejrůznějšími projevy sebepoškozování, od těch zjevných, jako je například poškozování vlastního těla, až po ty skryté, které se sice neprojevují hrubohmotně, nicméně na jemnější těla mají úplně stejné následky, jaké má hrubohmotné bičování či řezání žiletkami na tělo hrubohmotné.

Řeč ovšem nebude o fanatických přívržencích nejrůznějších směrů, kteří se v obludné pýše domnívají, že činí něco velkého a Bohu milého, když všemožnými způsoby týrají své tělo. Ani o slaboších, kteří neustálým připomínáním svých chyb a prohřešků bičují svou duši, protože jsou příliš líní a příliš zbabělí na to, aby zmužile vykročili na cestu vpřed. Tito všichni a mnozí jiní se totiž sebepoškozují kvůli své pýše, ješitnosti, neochotě pracovat na sobě atd.

Sebepoškozování je však rozšířené i u lidí, kteří tyto vlastnosti nemají. Dokonce se vyskytuje i u lidí, které v mnoha ohledech lze považovat za silné a kteří nemají sklony k sebepřeceňování či touze být jakkoliv oslavování či obdivováni. Jak je to tedy možné? Odpověď je jednoduchá, byť velmi smutná. Tito lidé totiž do sebe přijali cizí nenávist. Jedním z nejčastějších způsobů, jak k tomu dochází, je, že se tito lidé (nazývejme je třeba oběti) setkali s nenávistí a nenávistným jednáním druhých lidí a z nejrůznějších příčin uvěřili tomu, že si takovéto jednání zasloužili a byli jeho příčinou. Tímto postojem ovšem narušili svou přirozenou ochranu a umožnili tak temnu, aby do nich vniklo.

Ačkoliv následující příklad bude hrubohmotný, pro správné pochopení se nejlépe hodí. Spousta dívek, ale i chlapců, se stává terčem posměchu a ještě horšího jednání kvůli nedokonalostem jejich hrubohmotného těla. Pokud oběť takovéhoto konání uvěří tomu, že si za posměch a šikanu může sama a že by se jí nic takového nestalo, kdyby měla krásnější tělo (čemuž alespoň zčásti podlehne drtivá většina obětí), nechá do sebe proniknout nenávist k vlastnímu tělu. Ano, původcem této nenávisti je někdo jiný, nicméně jejím dobrovolným přijetím oběť vpustila nenávist do své duše, kde může napáchat velké škody. Nejen že oběť začne nenávidět své tělo a ubližovat mu v psychické nebo i fyzické rovině, ale toto temno v duši může nakonec zatemnit i ostatní části duše, které byly až do té doby světlé.

Stejný princip se potom pochopitelně týká i jiných oblastí, které nejsou hrubohmotné. Může to být například nějaký rys povahy, záliba v něčem apod. Cokoliv, kvůli čemuž se k sobě začnete chovat destruktivně, je známkou toho, že jste se sami rozhodli nemít se rádi a ubližovat si, nebo že jste pokřivený postoj k sobě přijali od druhých.

Do podobné kategorie patří i to, když přistoupíte na hru temna a trápíte se pro své viny, ať už dávno minulé a rozvázané, nebo takové, které ani nikdy neexistovaly a temno si je pouze obratně vymyslelo. Temno vám rádo předhazuje vaše omyly a poklesky a snaží se vás přinutit, abyste se neustále trápili lítostí – znovu a znovu dokola –, která ubírá sil, jež vám potom chybí k tomu, abyste mohli přinášet Světlo na Zemi, radostně kráčet kupředu a čistit svůj šat. I neustále prožívaná lítost kvůli jedné a té samé věci je formou sebepoškozování, jelikož už se vlastně nejedná o lítost v opravdovém slova smyslu. Pravá lítost se projevuje tím, že při ní dochází k uvědomění si svého nesprávného jednání, po prožité bolesti k rozhodnutí už stejnou věc neopakovat a chovat se napříště jinak, což má za následek nápravu vnitřního postoje a úlevu (byť vlákna navázaná nesprávným jednáním ještě existují a bude je nutné teprve porozvazovat). Neustálé připomínání a prožívání dávno odčiněných či fiktivních vin však žádnou změnu postojů ani úlevu nepřináší – jedná se pouze o sebetrýznění. Případná „úleva“, kterou můžete v takovýchto situacích po tisícím probrání té samé věci pociťovat, není následek nápravy vlastních postojů, ale jen toho, že nejsilnější nátlak temna povolil a vám se ulevilo právě od tohoto tlaku.

Jakýmkoliv druhům sebepoškozování z jakéhokoliv důvodu je třeba se postavit. Jedná se ovšem o velmi zákeřnou věc, kterou mnohdy není snadné zpozorovat. Pokud si všimnete, že vy sami nebo někdo ve vašem okolí trpí sebepoškozováním, v prvé řadě je potřeba odhalit zdroj tohoto jednání – tedy skulinu, kudy nenávist k sobě samému do vás nebo někoho jiného pronikla. Je to podobné jako se strachem. I ten dokáže napáchat největší škody, když ani nevíte, čeho se bojíte. Posvítíte-li si na něj, rázem zjistíte, že situace není až tak vážná a že stačí se postavit jedné konkrétní věci. A stejné je to i u sebepoškozování. Dopracujete-li se k příčině – tedy k tomu, na základě jakého postoje jste cizí nenávist pustili dovnitř do sebe –, potom tomu budete moci snáze čelit a ránu zacelit.

Nezapomínejte, že Bůh je Láska a že má rád všechny tvory. Nenávistí se projevují pouze lidé, kteří chtějí jít proti jeho vůli. Nenechte tedy ve svém nitru místo pro nenávist – svou ani cizí – a pomozte i ostatním, aby se jí zbavili. Naučíte-li se léčit láskou, budete mít klíč k pravému léčení a uděláte tím další krok ke království Božímu na Zemi. Je v tom ukryto více pokladů, než se vám nyní zdá.