Nechat se zahalit
duhovým šálem…

A znovu stalo se mi málem,
že bych snad zapomněla,
že Světlu patřím celá.

Chci smáčet štětec v duze.
Poddat se cele múze
a z černobílé
tvořit barevnou
mozaiku mého žití.

Za ruku mě pak chytí
tichoučká blaženost.

Kéž nikdy nemám dost
zářivých proudů.
Snad brzy jimi projdu
a splynu s podstatou.

Až měsíc oblékne
stříbrný šat,
s velikou touhou
budu si přát
umět milovat…