Déšť. Dnes voní po růžích, co na tom, že dávno uvadlých?
Na místech odlehlých mi dávnou melodii připomene.
Déšť mnou proteče, potůčky jemnými osvěží duši, prachem cest zavátou. I kamínky tvrdé odnese… pláču, cítím, tedy žiji.
Déšť. Nechávám se jím nést ztichlou krajinou, neměnila bych ji za jinou. Je to krajina známá, jsou v ní všechny radostné večery i smutná rána.
Co bylo, to bylo, teď déšť stopy smývá… Abych se mohla zas usmívat…