Čírokvet je dokonalost sama
pomocnou nitkou nad nás vetkaná.

Jednoho chladného rána
chytíš se stébla Pradávna
a dotkneš se ho duší.

Snad ani nedotkneš,
protože to se nemá.
Potom i ústa zůstanou němá,
jen oči, velké od úžasu,
smí vnímat jeho čistou krásu…

Jak vetkat do slov krásu?
Kapička vody ve slunečním jasu,
čistota větru na podzim,
tma a klid noci-její stín
nabízí odpočinek, tiší hlad.

Já už se nikdy nechci bát
dotýkat se jí duší.
Navždycky budu smět jen tušit
krásu květiny, kterou mi Pán dal.