Prudký pohyb. Pak uslyšel drnčivý zvuk. To asi nůž projel slámou a zabodl se do dřeva. Tadeáš ani nevěděl jak, ale podařilo se mu bleskurychle skulit z lůžka na zem. Snažil se kopnout stojícího do noh, jenže v té tmě a s polozalepenýma očima na něj moc neviděl.
Archív kategorií: Za branami
Za branami (2 – 9. část)
Ticho ranního úsvitu přerušil úder zvonu. Spící vrány se s křikem rozlétly, ale zvon zvonil dál. Dole ve zvonici za něj totiž tahal Mojmír, kterému to nakázal Tadeáš. Ten si stoupl na své oblíbené místo, odkud již několikrát promluvil k obyvatelům. Opodál tiše stála Markéta, zachumlaná v kožíšku, a držela několik vaků.
Za branami (2 – 8. část)
Tadeáš se díval za odjíždějící trojicí saní plnou namačkaných lidí. Sem tam mu někdo dokonce zamával, jinak se ale většina tvářila neutrálně, několik osob snad i rozmrzele. Všichni byli zachumláni do svého nejteplejšího oblečení, ale i tak už některým stihly v mrazu promodravět tváře.
Za branami (2 – 7. část)
Mojmír přicválal v podvečer. Do kuchyně na statku vtrhl udýchán a zpocen. Bylo patrné, že sotva seskočil z koně, ihned utíkal dovnitř.
Za branami (2 – 6. část)
Večer Tadeáš dostál svému slovu a šel se podívat, jak správce pochodil. Před domem, kde Dubrovský úřadoval, se kolem saní motalo několik mužů. Jeden z nich stál nahoře mezi nákladem a pokřikoval na ostatní, ať mu podají provazy.
Za branami (2 – 5. část)
Tadeáš se díval, jak v husté vánici mizí cválající kůň s Mojmírem na zádech. Padající vločky za nimi velmi rychle zahlazovaly stopy a co nedokončily ony, o to se postaral prudký vítr.
Za branami (2 – 4. část)
Když Tadeáš ráno vstoupil do kuchyně, Mojmír už v ní seděl. A nebyl sám. Kolem stolu a pece se proháněla Markéta. Když spatřila staršího z rytířů, ožila ještě více a ihned začala podávat snídani.
Za branami (2 – 3. část)
Ráno Tadeáš vstal, posnídal a i s brašnou se vydal do stájí. Osedlal Hroma, který když pochopil, že pojede ven, radostně zakýval hlavou, a vydal se s ním na nádvoří. Tam už u připraveného koně čekal mladý rytíř, jemuž oči zářily nadšením.
Za branami (2 – 2. část)
Když Tadeáš ráno dojídal v jídelně ovesnou kaši, přistoupil k němu jeden z bratrů a vyřídil mu vzkaz od představeného, aby k němu po jídle přišel. Krátce na to tedy rytíř už klepal na dveře mistrovy pracovny.
Za branami (2 – 1. část)
Na nádvoří bylo bílo. Z hustých mraků padal stále nový a nový sníh, takže bratři, kteří měli zrovna službu, sotva stačili odklízet. Koně ve stájích klidně stáli s pokrývkami přes hřbet a jen sem tam se ozvalo nějaké to odfrknutí či podupání kopytem.