První sníh cupitá za oknem
je těžký, opravdu slyším, jak padá.
Oslavím s ním všechna poprvé,
vzpomenu to, co mám ráda.
Křehký je života začátek.
Nabereš dech a tak se chytíš…
Sněženku nikdo však nedrží za ruku,
když poupátko mění se v kvítí.
Možná se mýlím…
… a pro chvíli tak vzácnou
je tady víla Zrození.
Pochopí, povzbudí, pohladí v nás
to, co je těžké tady na Zemi.
Možná je těžko motýlovi,
když praská kukla a on se mění…
Vždycky je těžko člověku,
když jedna chvíle vše změní.
Z mnoha a mnoha křehkých chvil
skládám svůj koberec žití,
v každé z nich víly Zrození
mohu se za ruku chytit.
Možná i letmý dotek stačí…
… navázat spojení…
Pochopit, že úplně stačí
být člověkem tady na Zemi…