Poselství z dálav

Slyšíš to šumění listí? To je vyprávění nás, bytostných větru. Z daleka přilétáme a daleko ještě poletíme, abychom všude pomohli. Natřásáme koruny stromů asi tak, jako si vy lidé natřásáte polštáře. Odnášíme s sebou útvary, které se ve větvích zachytily a stěžují život stromům, na místo, kde je zase jiní bytostní rozloží.

Pečlivě vybíráme mezi listím špínu a nakládáme si ji do košíčku, který si neseme s sebou. Jsou nás tisíce, abychom všechnu tu práci zvládli a osvobodili stromy od jejich těžkostí.

Přitom vyprávíme. Říkáme elfům i dalším bytostným, co jsme viděli, a tak přenášíme zprávy. Elfové nás mají rádi, vždyť jim přinášíme poselství z dálav. A vždy nás obdarují svou láskou a vděkem.

Někdy létáme jen na malém kousku území, ale často zavítáme i do větších dálek. Letíme od moře k moři a proháníme se i nad oceány. Všude je spousta práce. A když se pak vrátíme zpět na nějaké místo, můžeme všem, kteří chtějí poslouchat, říct, co je nového. Těšíme se z toho, když se někde buduje něco nového. Ale musí to být pravá výstavba v souladu s Boží vůlí. To pak máme radost a tu předáváme dál. I elfa ve vašem městě potěší, když jim podáme zvěst o chrámu ve středomoří. Bytostní vůbec mají radost, když vy, lidé, kdekoliv na světě začnete něco dělat konečně správně. O to víc nás pak mrzí, když příště na onom místě najdeme jen duchovní trosky, ačkoliv hmotně se mohou vaše díla ještě dlouho honosit svou nádherou.

Je nás spousta druhů a každý má svou práci. My malincí očišťujeme v jemnohmotných i hrubohmotných úrovních. Velcí pak před sebou tlačí mraky, lámou větve, které stromy potřebují shodit, a i ničí lidská díla, která jsou odsouzená k zániku.

Jsme ale veselí a rádi si hrajeme. Když vidíme čistého člověka, rádi mu profoukneme vlasy a smějeme se tomu. Však mnohý z vás už jistě cítil, že se kolem něj prohnala nějaká bytost. A když se na nás usmějete, ó to máme radost.

Vnitřně nepěkné lidi však takto neškádlíme. Ani se k nim nepřibližujeme, protože nás jejich vyzařování zraňuje. Tito lidé samozřejmě také cítí vítr ve svých vlasech, ale je to jen hrubohmotný vzduch, který je ofoukl. Ten rozdíl snad poznáte – vždyť to radostné navíc, to je láska; a láska může vycházet jen od tvora, nikdy ne od neživé hmoty.

Více byste si měli posílat lásku. Vždyť to vypadá, že se vůbec nemáte rádi. Ale já vím, že mnozí z vás jsou dobří lidé, jen na to občas zapomínají.

Tak jimi buďte pokud možno neustále a budete se smět radovat jako my. A teď vzhůru do práce!