Dub

Byl to kamarád.

Rostl naproti u sousedů. Prý ohrožoval a byl asi ze 60% mrtvý. A tak přišli neohrožení muži s motorovými pilami a porazili ho. Nebylo to lehké, byl to velikán uprostřed trávníků, keřů, stromků a domků. Kdyby padl k zemi celý, poranil by okolí. Museli ho porážet po částech. Šplhali mu po silných větvích a odřezávali jednu větev za druhou. Byla to práce pro mnoho mužů na několik hodin.

Když jsem uviděla, co se děje, svět se zatočil a málem jsem upadla. „To není možné!“ zněl výkřik mé duše.

Bylo to tak. Strom ještě stál, ale ubývalo ho.

„Kytice!“ volalo jedno z mých dětí, když rozložitá koruna byla zbavena spodních větví a zůstaly jen ty horní na vysokém kmeni. Pak zbyl jen pahýl, stále vyšší než stromy a domy v okolí.

Potom prázdno, takové prázdno a smutek v krajině i v mé duši.

Najednou se mi tu přestalo líbit. Ty vzorně posekané trávníky a řady zastižených stromů. Vzorný pořádek podle představ lidí. Proudy slz. „Tak tě opravdu porazili!“ Neumím tomu uvěřit, i když vidím ležící kmen.

Kdo je to strom? Nebo se říká, co je to strom? Byl to kamarád. V nemoci i slabosti jsem v něm hledala oporu: „Když to dokážeš ty, tak i já.“ Před několika lety mu při zavádění plynu přerušili některé kořeny. Osychal. Často jsem pozorovala jeho suché a živé větve. Ty suché nehybně čněly k nebi, ty zelené se vlnily neustálým pohybem. Na jaře jsem „svůj“ strom povzbuzovala a čekala s nadějí, kolik větví se zazelená. Za letních večerů jsem sedávala na balkóně a odpočívala s ním, v jeho mohutné koruně hledala spojení se životem ve chvílích šedé únavy. Na podzim se na něho slétali ptáci před svým odletem do dalekých krajů a on kypěl životem.

Na jeho pařezu jsem napočítala asi 90 letokruhů.

Lidé, zvířata i rostliny na tento svět přichází a zase odchází. Láska zůstává.

Uplynuly 3 měsíce. Stále se mi stýská. Na balkóně je večer smutno, kamaráde. Kousek od tvého pařezu stojí lampa pouličního osvětlení, kterou nainstalovali pár dnů poté. Na hvězdy je tak hůř vidět, zato mám dobrý výhled na zaparkovaná auta, hromadu dříví a poražený kmen, který tam stále leží.

Uplynulo 7 let. Jsem šťastná, že jsem mohla poznat přátelství se stromem. Od té doby mám kamarádů víc, ale na svůj dub jsem nezapomněla.