Mistr je přivítal s úlevou. Na nádvoří už dopadaly sněhové vločky a i když hned roztávaly, bylo jasné, že se bratři vrátili právě včas, dokud byly cesty ještě bez potíží sjízdné.

Druhé ráno se pak oba usadili v pracovně představeného a strávili v ní celé dopoledne a i část odpoledne. Mistr si nechal obšírně vyprávět zážitky z putování a Tadeáše až překvapilo, na jaké podrobnosti se jich vyptává. Zajímala ho především reakce všech představených, ale rád si poslechl také o Míně, kterou zachránili z Modrého kláštera.

Tadeáš se chtěl vrátit také k dojmům z Doudlev, ale představený ho, jako by mu četl myšlenky, předběhl.

„Abys viděl, že jsem v mezičase také nezahálel, přečti si toto,“ řekl a podal rytíři listinu. „Je to opis listu, který jsem poslal hraběti Zavadskému.“

Vážený hrabě Zavadský z Lontyrka a na Turnavě,

je mi líto, že se nenacházíme v dobré shodě a že Vám musím psát v nepříjemné záležitosti. Řádu černé růže však opakovaně vznikla škoda ve vesnicích a přilehlých oblastech sousedících s Vašimi pozemky. Tuto škodu na životech i majetku mají na svědomí bojovné výpady skupin mužů, které se následně často uchýlí na Vaše území. Nejednou byl při takovéto výpravě spatřen mezi útočníky také holohlavý muž, který si nechává říkat Ohař a o kterém víme, že se může těšit přátelské přízně Vaší pohostinnosti.

Tento muž se postaral také o jiné škody na našem řádu, zejména pak vydáváním se za jednoho z našich bratrů poškodil dobré jméno našich klášterů. Pevně věřím, že ani jeden z výše zmíněných incidentů nevzešel z Vašeho nařízení, přesto Vás žádám o vysvětlení těchto událostí.

K tomuto dotazu zároveň připojuji i nepříjemné sdělení, že na Vašem hradě byl po určitou dobu vězněn jeden z našich bratrů a i když s ním bylo nakládáno s patřičnou péčí, přesto byl v zajetí držen nedobrovolně a především neprávem.

Jen velice nerad bych se obracel s prosbou o pomoc na místa, která by nám ji mohla poskytnout, a tak doufám, že se pro tyto neshody najde objasnění.

Podepsán bratr Lukáš, představený Bílého kláštera a mistr Řádu černé růže

„Odepsal?“ zeptal se Tadeáš, sotva dočetl do konce.

„Ano. Odpověď přišla teprve před několika dny. Tady je,“ řekl představený a podal další svitek.

Drahý bratře Lukáši,

s velkým politováním jsem četl Tvé řádky, které ve mně zanechaly velký smutek nad křivdou, která se stala Tvému řádu, jehož si velice vážím.

Hned na úvod však musím důrazně uvést, že k žádnému z Tebou zmíněných incidentů jsem nezavdal příčinu a že jakékoliv spojení s mou osobou je v tomto případě naprosto vyloučeno.

Ve tvém listu padlo jméno muže, kterého z některých útoků viníš. Předně bych rád sdělil, že tento muž není mým přítelem. Nepopírám to, že jsem s ním jednal, nicméně není to můj poddaný a činí samostatná rozhodnutí. Pokud se podílel na páchání škod Tvému řádu, velice mě to mrzí.

Ačkoliv necítím žádnou vinu na újmě, která Ti vznikla, přesto bych rád, jako akt přátelské shody, zaslal po poslech menší pozornost, abych dotvrdil, jak mi na prosperitě a dobrém rozvoji Tvého řádu záleží. Doufám, že již nebude pochyb o vzájemných sympatiích.

Nebylo možné si nevšimnout, že Vaše vesnice sousedící s naším panstvím začala budovat rozsáhlé opevnění, a tak pevně věřím, že podnětem k tomu je pouhá obezřetnost, která nás všechny nabádá k tomu, abychom chránili svůj majetek.

Nemyslím si, že by bylo nutné s těmito záležitostmi obtěžovat krále Richarda. Mohu takřka slíbit, že se incidenty nebudou opakovat, a pokud náhodou ano, rád tě přijmu na svém hradě a společně celou věc prošetříme.

Doufaje v zachování přátelských sousedských vztahů, podepsán hrabě Emilius Zavadský z Lontyrka, pán na Turnavě a Podlesí atd. atd.

„Vždyť lže, až se mu od úst práší!“ zvolal Tadeáš, aniž by si dočetl všechny tituly hraběte.

„Ano,“ usmál se představený, „ale to nevadí.“

„Nevadí?!“

„Ano, nevadí. Byl to skutečně list plný nestydatých lží, ale lze z něj vyčíst několik zajímavých informací. Tak například si všimni, že já jsem ve svém dopise vůbec nezmínil, kam bych v případě potřeby směřoval prosbu o pomoc. Hrabě Zavadský však přesto věděl, koho mám na mysli. O našich dobrých vztazích s Richardem je tedy obeznámen a už vůbec tím, že královo jméno sám zmínil, jasně vyslovil obavy z toho, že bychom se na Richarda mohli obrátit. Je si tedy vědom nebezpečí, které mu hrozí.

Dále pak, ačkoliv jen hádám, si myslím, že si onoho Ohaře předvolá k sobě a rázně mu zakáže, aby se v nejbližších měsících něco podobného opakovalo. Dost možná mu nařídí, aby nechal řád a vše, co s ním souvisí, úplně na pokoji. Na druhou stranu je pravda, že zbojník se, ač je služebníkem hraběte Zavadského, určitě považuje za svobodného, a tudíž může provést nějakou neplechu už jen z toho důvodu, aby dokázal, že se nemusí řídit ničími pokyny.

Buď jak buď, toto je to nejlepší, čeho jsem mohl v danou chvíli dosáhnout. Víc pro ochranu udělat nemohu. Doufám jen, že ani ty neprovedeš nějakou nepodloženost,“ řekl mistr.

„Co vůbec poslal Zavadský jako dar?“ zeptal se Tadeáš poté, co přikývl na poslední větu.

„Musím uznat, že mě překvapil. Poslal celou truhlici plnou zlatých ozdobných předmětů a také pokladnici plnou peněz. Podle všeho doufal, že když nás uplatí, bude všechno zapomenuto.“

„A přijal jsi?“

„Ano.“

„Ano?!“ zvolal rytíř překvapeně a pohlédl mistrovi do očí.

„Tadeáši, ono to není až tak jednoduché, jak to možná vidíš,“ vysvětloval představený a pobaveně se na Tadeáše podíval. „Kdybych dar nepřijal, hrabě Zavadský by se urazil a našemu řádu by to nijak nepomohlo. Hrabě by pak dost možná nestál v cestě dalším útokům na náš řád a i když jsme pohrozili ochranou krále, jen nerad bych se k této prosbě uchyloval. Sám Richard by měl dost svázané ruce a výsledkem všeho jeho snažení by mohlo být také jen nařízení, ať se hrabě omluví a splatí část škody.

Polovinu přijatého daru jsem navíc hned poslal Doudlevám. Tvůj přítel Jiří ji určitě ocení, výstavbě ve vesnici teď nebude nic bránit.“

„Ty znáš Jiřího?“ otázal se zaraženě Tadeáš.

„Ano, byl tady. Nechal jsem si ho zavolat krátce po tom, co jste odjeli. To se ke mně dostala zpráva o posledním přepadení, a tak jsem chtěl mít informace z první ruky. Mám tě moc pozdravovat. Prý rád poznal místo, kde jsi doma,“ řekl představený a nedlouho poté oba bratry propustil.

Pokračování za týden.

Tištěnou verzi románu „Za branami“ si můžete objednat v našem elektronickém obchodě.