Tekla slza po tváři,
lehounce se kutálela,
v tichosti radost cítila,
že pravda se v někom zrodila.

Tekla si slza,
cestičkou byla něčí tvář,
radostná byla,
protože viděla
v jeho nitru zář.

Tekla slza přes líčko,
rozhlédla se maličko.
Náhle letí
slza druhá, třetí…
A v nitru člověka je čerstvo.
Pokorně zní lidský hlas,
aniž by musel zkřiven být
jeho vlas.