U pramene řeky Odry stála ženská bytost, jejíž jméno jsem vnímal jako „Adra“. S bezpodmínečnou věrností se cele věnovala své práci – starala se o pramen, z nějž se postupně stane velká řeka. Do vody proudící pod jejíma rukama zatkávala zlaté paprsky vznešenosti a čistoty a růžové paprsky něhy. Voda, která opouštěla pramen a pospíchala po kamíncích, tak byla plná požehnání.