Tichounce šeptají a někdy nahlas křičí.
Zastav tvore, nespěchej, tělo se ti ničí!

Krásy kolem plné dlaně a ještě víc.
Chodíš slepě, nevnímáš, nevidíš nic.

Příroda jen dává, stále víc a víc.
Chybí už jen krůček a nezůstane nic.

Jakou krásu v sobě, nevděčníku, nosíš?
Jakou barvou křídel tvá duše září?

Všichni vnímají jen, co máš a musíš.
Vzlet vzhůru, do výšin, do dálek se maří.

Posaď se a poslouchej, co šeptají motýli.
Vznášej se, vše obejmi, stačí jen na chvíli.