„Je to tak těžké a jímá mě z toho závrať, když se musím dívat, jaká prudká voda se na mne stále nezadržitelně valí,“ svěřuje se jez.
„S tím nic nenaděláš a od toho jsi byl zde postaven,“ odpovídá vodník. „Začni se raději dívat před sebe, jak po bouřlivém zavlnění voda zklidněná teče. Jak nevymílá břehy a jak se dřívější hukot přeměnil v laskavé šplouchání.“
„Hm, zkusím to. A děkuji ti, vodníku!“

A poučení pro nás?

Člověče, věz,
že jak na ten jez,
je na tebe naloženo
jen tolik, co dovoleno
shůry Láskou jest.
A to zvládneš…
na mou čest!