Kudy chodí krása do lidské duše? A něha? Moudrost?

Třpytí se v každé kapce rosy, zrcadlí se na hladině duše člověka, umělce jako ve studánce. On se skloní a vynese její střípek na svět. Jako obraz, báseň či symfonii. Jako trylek duše nebo soustředěné, celistvé dílo. Z radosti pro radost. Pro radost druhým, jako dík Bohu.

Třpytí se také v slzách bolesti, smutku a trápení. I takovou rosu zrcadlí umění a hledá v ní možnost pochopení, vykoupení a cestu zpátky k životu.

Umělec tvoří, když jeho duše přetéká láskou ke kráse života. Toho, který se radostně perlí na slunci i toho, který je zašlapáván do bláta.