Také období po slavnosti strávil Tadeáš v klášteře. Bratr, který poslední tři roky vyučoval nové členy řádu šermu, nešťastně došlápl na schod a pochroumal si nohu. Na nějakou dobu proto musel na jakýkoliv pohyb zapomenout.

Představený požádal Tadeáše, aby jeho úlohu dočasně převzal. Rytíř si tedy k večeru přichystal potřebné náčiní – skutečný meč i dřevěnou napodobeninu – a vyšel boční brankou ven z kláštera. Výuka čekajících bratrů kdysi probíhala v koutě klášterní zahrady, ale oproti rytířům, kteří už jen v klidu cvičili, přitom čekající bratři většinou tropili tak velký hluk, že ostatní v klášteře nemohli pracovat.

Tadeáš sešel pěšinkou mezi stromy ke sluncem ozářenému prostranství, kde se již čtveřice mladých mužů připravovala. Schválně se však zastavil tak, aby zůstal skryt ve stínu. Pozoroval, jak to jeho novým svěřencům jde a čemu všemu se už naučili. Sice si krátce promluvil se zraněným bratrem Bedřichem, ale po krátkém zamyšlení se rozhodl vyučovat po svém.

Mladí muži na tom věru nebyli špatně, jenže Tadeáš měl takový pocit, že tomu ještě něco chybí. Možná bude jen dobře, když je donutí cvičit něco úplně jiného, než na co byli doposud zvyklí.

Jeden z bratrů upoutal rytířův pohled, a tak ho chvíli sledoval. Byl to středně vysoký mladík s krátkými světlými vlasy. Působil sebejistým dojmem a často udílel rady ostatním, kteří jej zjevně bez protestů poslouchali a snažili se ho napodobit. Potíž však byla v tom, že Karolín, jak ho ostatní oslovovali, to také nedělal zrovna nejlépe.

Když si své nové svěřence okoukl, vyšel z přítmí stromů. Bratři zanechali přípravy a pozdravili. Očividně již věděli o tom, že jejich výuku převezme někdo jiný, protože se nijak nedivili.

„Oblečte se,“ řekl Tadeáš poté, co se představil. Nácvik ve většině případů probíhal jen v lehkém oděvu, ve kterém se snadno šermovalo. Hnědé svrchníky měli bratři odloženy bokem, a tak se do nich začali překvapeně soukat.

„Dnes nebudeme cvičit?“ zeptal se Karolín.

„Ale ano,“ opáčil mu klidně Tadeáš.

„Ale bratr Bedřich nás učil, že pohyby se naučíme správně, jenom když nás nebude nic omezovat.“

„Bratr Bedřich má pochopitelně pravdu. Jenže před bitvou, zvláště když vás někdo nečekaně přepadne, si přece nebudete svlékat roucha. Musíte se naučit bojovat také v podmínkách, které vás budou skutečně čekat. Jinak nebude tato příprava k ničemu.“

Karolín se sice tvářil nesouhlasně, ale poslechl. Sotva začal nácvik nanovo, zjistil Tadeáš, jak dobrý krok udělal. Na bratry byl komický pohled. Volnější svrchník jim při každém otočení překážel a někteří si často přišlapovali jeho spodní lem. Karolín se sice vzdorovitě snažil dělat, jako by se nic nestalo, ale bylo vidět, že rázem ztratil jistotu ve všem, co dělá. Korunu tomu nasadil Tadeáš, který ho vyzval, aby se jej pokusil přemoci.

Souboj mohl trvat kratičký okamžik, ale Tadeáš ho záměrně trochu protahoval, aby ostatním ukázal všechny chyby, kterých si za tu dobu všiml. Nakonec Karolína přesvědčivě odzbrojil zrovna ve chvíli, kdy se mladému bratrovi zachytil meč o rozevláté roucho.

Když bylo po všem, nechal ostatní sednout do trávy a pomalu jim vše znovu vysvětloval. Snažil se schválně napodobit jejich pohyby a skutečně se i on sám za smíchu žáků zamotal do vlastního pláště. Pak jim předvedl to samé ještě jednou, tentokrát správně.

Mladíci to následně začali zkoušet také. Zpočátku to nebylo o moc lepší, ale ještě několikrát se zasmáli vlastní neobratnosti, až si postupně zvykli. Zejména doposud nenápadnému Zbyškovi se najednou dařilo a Tadeáš jej několikrát pochválil. Karolín po něm vždy jen šlehl pohledem a zarputile se snažil předvést, co umí on.

Když zvon ohlásil, že je čas večeře, dostalo se Tadeášovi té nejlepší odměny – na třech tvářích se objevilo zklamání, že už je konec.

A tak výuka pokračovala. Jednoho dne se s žáky domluvil, že se příště nesejdou na obvyklém palouku u kláštera, ale že mají namísto toho čekat na hlavním nádvoří, a to hned ráno. Bratři se dívali překvapeně a natěšeně zároveň. Tadeáš však jejich zvědavosti nevyhověl a neprozradil jim, co si na ně připravil.

Na smluveném místě všichni čtyři čekali mnohem dříve, než museli. Potichu spolu hovořili a každý se snažil odhadnout, co je čeká.

Tadeáš za nimi tentokrát nepřišel z hlavní budovy, nýbrž ze stájí. Sám si vedl svého Hroma a za ním kráčeli další čtyři bratři pracující ve stájích, kteří vedli koně pro každého z žáků.

„Domluvil jsem se s bratrem Ješkem, že vás omluví z dopolední práce, a s bratrem Cecilem, který vás jednou může na aritmetice postrádat. Dnešní výuka bude totiž celodenní,“ řekl rytíř na uvítanou a vyšvihl se do sedla.

Ostatní ho napodobili, a tak pětice jezdců vyrazila do okolních lesů. Tadeáš jel v čele poměrně ostrým tempem a nijak nezpomaloval, ani když se někdo z bratrů začal opožďovat. Ve stájích si schválně vybral vytrvalé koně, kteří Hromovi bez problémů stačí, a tak věděl, že pokud je některý žák pozadu, je to spíše jeho chyba než vina únavy zvířete. Nejlépe si v sedle vedl Karolín, který se celou dobu držel na dosah rytíře a tvářil se, že je to pro něj samozřejmost.

Jeli hodinu, jeli dvě hodiny, jeli už něco málo přes tři hodiny. Počáteční rozzářené pohledy nadšené něčím novým a doposud tajuplným se pomalu zakabonily. Zkraje na sebe bratři občas pohlédli a posunky se stále snažili hádat, co má jejich učitel za lubem, ale postupně přicházeli o síly a měli co dělat, aby mu vůbec stačili.

Pak najednou Tadeáš zastavil. Seskočil z koně, uvázal ho ke stromu a ostatním nařídil, aby rychle udělali totéž. Žáci znavení dlouhou jízdou chodili kolem čtvernožců velmi toporně a ani ruky je úplně neposlouchaly. Už už se chystali sednout, protože si mysleli, že je na řadě odpočinek, když je Tadeáš vyzval k tomu, aby si vzali dřevěné meče.

„Seřaďte se a postupně se mě pokuste přemoci. Sotva jednoho odzbrojím, hned může začít druhý,“ řekl jim.

A jak řekl, tak se i stalo. Žáci se na něj sice vrhli s posledním zbytkem odhodlání, ale unavené nohy jim příliš nesloužily a Tadeáš je v mžiku porazil.

Cvičení ve dvojicích i zvlášť poté pokračovalo ještě dobrou hodinu. Bratři celou dobu mlčeli, protože byli rádi, že se vůbec udrží na nohou.

Konečně učitel svolil k přestávce. Všichni padli na zem tam, kde zrovna stáli, a ani se nenamáhali dojít si ke koním pro vodu. Tadeáš se s úsměvem vrátil ke Hromovi a ze své brašny vytáhl jídlo pro všechny.

Jakmile zahnali největší hlad a uhasili žízeň, posadil se k nim do kroužku a začal vyprávět: „Cvičit třikrát týdně v klášteře má sice velký význam, ale nesmíte zapomínat, že jste vlastně doma, že víte, kdy začnete i kdy skončíte, a že vám při tom nehrozí nic horšího než nějaká ta modřina. Jenže nepřítel za vámi nepřijde v úterý odpoledne do kláštera a nevyzve vás k přátelskému souboji. Většinou musíte meč tasit ve chvíli, kdy jste ještě před okamžikem neměli ani zdání o tom, že vám najednou půjde o život. V takových chvílích za sebou mnohdy máte několik hodin v sedle, máte hlad, žízeň a najednou se máte bránit ve zcela neznámém prostředí. Připravil jsem vám jen náznak těchto podmínek a viděli jste, jak to dopadlo.“

Žáci ho bedlivě poslouchali. Tadeáš na nich viděl, že to všechno chápou, ale přesto to pro ně bylo tvrdé poznání. Po tolika měsících tréninku si začínali myslet, že už něco umí, ale nyní jim bylo jasné, že skutečnost je jiná.

„Koně jste měli stejně dobré jako já,“ pokračoval rytíř. „Jídlo jsem vám vezl a sotva jsme sesedli, bojoval jsem hned s vámi. Měl jsem tedy stejné podmínky jako vy. Neříkám to proto, že bych se chtěl předvést, jen chci poukázat na to, že to jde.“

Aby však nebyl na své žáky příliš tvrdý, nechal je důkladně odpočinout. Zpátky ke klášteru už se vraceli mírnějším tempem. Vlastně to ani nebylo tak daleko, protože dopoledne jel záměrně hodně obloukem.

Po cestě ještě několikrát zastavili. Když už si jednou vyjeli na koních, využil Tadeáš příležitosti a ukázal jim, jak rychle vytasit meč a seskočit s ním z koně nebo jak s mečem bojovat přímo ze sedla. To už se žáci dostali znovu do dobré nálady, protože zkoušeli něco nového a zajímavého. Branou kláštera večer projížděli sice unavení, ale zato velmi spokojení.

Pokračování za týden.

Tištěnou verzi románu „Za branami“ si můžete objednat v našem elektronickém obchodě.