Na poli tulipán roste a pevně stojí.
Ve větru rudá barva mění se a hojí.
Cibulka v zemi na jednom místě,
přesto kupředu, do Výšin, míří jistě.
Vůně omamná v dálavy se line.
Každá květina stejná a přesto jiné.
Barvy, vůně, jedovatá i léčivá Moc.
Tato kvete v poledne, jinou čeká noc.
Tvor každý jako květina, jiný je.
Tolik vřelosti umí dát, když se usměje.
A jaké Světlo, jaký Jas, žitím jen.
Žitím svým v Zákonu Božím, spokojen.
Tím pevný most pro Světlo staví.
Potichu, bez fanfár a falešné slávy.