Byl to statný muž. Chodil sebevědomě po chodbách nějakého vězení a ve svém zvráceném myšlení si představoval, kterou celu a koho navštíví dnes, aby si „pohrál“. Každého, koho takto navštívil, mučil až do bezvědomí. Všichni obyvatelé věznice, ať už vězni nebo věznitelé věděli, že tento jejich nadřízený je nebezpečný sadista, že bolest a utrpení druhých, mu dělá radost.
Zaměstnanci se mu vyhýbali a řešili s ním jen to nejnutnější. Někteří se odvážili tajně pomáhat jeho obětem, ale někdy už bylo pozdě. Všichni v celé věznici se modlili, za vysvobození od tyrana. A jednoho dne se stalo. Slavil třicáté šesté narozeniny, notně se opil a opět přišel na to, že by si šel „pohrát“. Na jednom schodišti neudržel rovnováhu, spadl dolů a přitom si zlomil vaz.
Celým vězením proběhl výdech úlevy.

Pokračovanie o dva týždne.