S lidským přáním a s lidskými touhami je to podobné jako s dětskými balónky. Dítě balónek dostane na pouti nebo na podobném místě jen občas. Je to pro něj šťastná chvíle a radost z očí mu září. Balónek se vznáší a buď mu ještě několik dnů doma v pokoji připomíná tyto radostné chvíle anebo ho naučí, že vše pozemské je pomíjivé a nic nedokáže odvrátit, když se na volném prostranství vznese k nebesům. Smutek a bolest nad ztrátou balónku nakonec vystřídá radost z toho, že snad příště už mu neuletí.
Co však by nastalo, kdyby dítě mohlo mít balónek kdykoliv? Doma v předsíni by u stropu čekaly balónky všech barev a místo pochopení a poučení dostalo by se dítěti slov: „Neplač, že ti uletěl, vezmi si jiný, můžeš jích mít, kolik chceš…“
Přestože i naše touhy a přání by chtěly mít spoustu létajících a vznášejících se barevných balónků, moudrý náš Otec se nám snaží dopřát jich jen tolik, kolik nás jich ke vděku a k radosti přivádí!
A když pak naše touhy a přání, která nemyslí toliko na druhé a která jsou velmi silná, Jeho ochranu přemohou…, zavedou nás jejich případná splnění většinou jen do plytkosti a rozmrzelosti.