Kovář Václav

Václav byl kovář. Ne ledajaký, ale umělecký.
Za první svou prodanou práci koupil Vendulce, svému děvčeti, pentli do vlasů.
Nikdy snad svět neviděl někoho šťastnějšího. Děvče nosilo pentli vždy a všude.
Později se jim narodil klučina Matěj. Ten tu pentli míval v postýlce na hraní. Bětuška, další kovářovic mrně, ji dávala své hadrové panence. Ještě později ji nosila ve svých vlasech k muzice.
Ještě mnohokrát pentle potěšila něčí lidské srdce, až se nakonec vrátila k Václavovi. Ten ji dostal do věnce na hrob.
Bylo v ní tolik prosté lásky, že pozůstalí, kteří stáli nad hrobem, vzpomínali na prožité s pohledem upřeným na ni a Václav nezatížen jejich bědováním, stoupal vzhůru.
Jak by také mohli bědovat, když mašle z lásky darovaná spíše vzbudila na smutných tvářích úsměv.
Bylo jim sice smutno po otci, po dobrém člověku, ale ten jim nikdy nepřestal dávat. Začal pentlí a skončil svým posledním pohledem.