Když v noci zahlédl mezi domy osady rychlý pohyb, málem vykřikl. S tlukoucím srdcem sledoval ono místo, kde se postava mihla. A pak o kousek dále skutečně spatřil nějakého člověka, který se za chůze ostražitě rozhlížel kolem sebe.

Tadeáš na nic nečekal a rychle vyrazil. Osoba mířila spíše směrem od něj, takže mohl seběhnout ze stráně, aniž by se musel nějak zvlášť krýt. Přiběhl ke stromu na kraji vesnice a rozhlédl se kolem sebe. Nikoho neviděl. Spěšným krokem tedy pokračoval hlouběji mezi domy. Po pravé straně se rozštěkal pes, jehož pronikavý hlas se nesl tichou nocí. To rytíři nebylo vhod. Teď už mu nezáleželo ani tak na tom, aby ho nespatřil nikdo z obyvatel, ale především na tom, aby se nepozorovaně přiblížil co nejblíže k prchajícímu vězni. Z nějakého důvodu vůbec nepochyboval o tom, že je to právě on.

Napjatě prošel mezi několika domy, když po levé straně zahlédl mužova záda. Zrovna stoupal po cestičce z vesnice, která postupně mizela v lese. Tadeáš se rozběhl za ním, ale při první příležitosti uskočil mezi stromy. Kdyby ho vězeň zahlédl příliš brzy, ještě by se mu mohl ve tmě ztratit. Se zrakem upřeným před sebe postupoval vpřed a vyhýbal se větvím. Té, co ležela na zemi, si však všiml, až když na ni šlápl. S prasknutím se zlomila.

Tadeáš ztuhl. Viděl, jak se muž otočil a vyplašeně se rozhlížel po okolí. Uplynuly nekonečné chvíle. Rytíř se snažil ani nedýchat, jenže po běhu do kopce to šlo jen stěží.

Konečně se muž otočil a šel dál. Nejspíše usoudil, že větev zlomilo nějaké zvíře. Tadeášovi se ulevilo. Opatrně prchajícímu muži nadešel a když už čin nebylo možné dále odkládat, vyběhl z lesa a skočil na něj. Vězeň ho však v poslední chvíli koutkem oka zahlédl a stihl se malinko schoulit. Zápasníci se svalili na zem, ale Davidovi se podařilo rychle se zvednout. V jeho ruce se zableskla čepel nože. Zuřivě se vrhl na Tadeáše.

Rytíř naštěstí ruku s útočnou zbraní zachytil. Ve vzájemném přetlačování se váleli po zemi. Tadeášovi překážela pochva s mečem, který v tak těsném kontaktu nemohl použít. Jeho silné paže však brzy přemohly chabé ruce muže, jemuž sílu dodával pouze vztek.

Padla rozhodující rána. Tadeáš hřbetem ruky udeřil protivníka do obličeje, hbitě vstal a muže, který si držel krvavý nos a podlité oko, vytáhl nahoru. Svázat ho musel opaskem, protože provazy zůstaly u stromu, kde tábořili. Rázně ho zatlačil do zad. Dost bylo trpělivosti. Nevyléval si na něm svou zlost – ba naopak byl úplně klidný –, ale teď už byl čas na hrubší zacházení. Musel vězně definitivně zkrotit.

Oklikou se vypravili zpátky k místu, kde nechal svého koně. Tadeáš nedokázal ve tmě zcela přesně určit, kde se nachází, a málem by zabloudil, kdyby ho Hrom včas nezavětřil a neodfrkl si. Rytíř se pro sebe usmál, věrné zvíře ho opravdu nikdy nezklamalo.

Potěšení z opětovného setkání bylo oboustranné. Kůň házel u stromu hlavou a napínal uzdu, jíž byl přivázán. Tadeáš ho poplácal po šíji a uvolnil smyčku obtočenou kolem stromu. Potom na něj mlaskl a vydal se směrem k potoku. Zajatce přitom stále vedl před sebou.

U potoka se nejprve pořádně napil a omyl. Až teď si všiml, že ani on nepřestál souboj bez úhony. Zranění však bylo naštěstí jen povrchové, a tak si ho pořádně vyčistil a zavázal. V návalu lidskosti zkusil Davidovi otřít zkrvavenou tvář, ale vězeň se začal vzpouzet a kopat kolem sebe, a tak toho rytíř nechal.

Pak už zbývalo jediné – přesunout se někam, kde je najde Jan. Nějakou dobu bloumal i se zajatcem a koněm lesem, než se mu podařilo najít palouk, odkud viděl na cestu. Uvázal vězně, usedl na pařez a úlevně si vydechl. Teď už stačilo jen čekat.

Že to však nebude tak snadné, se ukázalo velmi záhy. Jakmile totiž povolilo napětí, ve kterém vězně stíhal, zjistil, že bude muset vyřešit dvě nepříjemnosti.

Tou první byl hlad. Sedlákův chléb už mu došel a prázdný žaludek se začínal ozývat čím dál tím hlasitěji. „Inu, takový půst nikdy neuškodí,“ řekl si se smíchem sám pro sebe.

Daleko horší bylo ovšem to, že málem padal únavou. Z posledních čtyř nocí dvě nespal vůbec a další dvě jen krátce. Oči se mu zavíraly čím dál tím častěji a představa ulehnutí do měkké trávy byla nadmíru lákavá. Nezbylo však, než se i tomuto postavit čelem. Co nejvíce času se tedy snažil trávit na nohou a přecházet po paloučku sem a tam, aby se udržel aspoň v nějaké činnosti.

Záchrany se naštěstí dočkal už v poledne. Když zahlédl Jana v doprovodu dalších čtyř rytířů, spadl mu kámen ze srdce. Radostně na ně zavolal a dokonce nakrátko ožil natolik, že jim stihl povyprávět, jak zajatce vystopoval a dopadl. Pak už si ale lehl pod nejbližší strom a upadl do hlubokého spánku.

Když se s ním Jan ráno loučil, byl Tadeáš už zase čilý a veselý. Prospal celý zbytek včerejšího dne i celou noc, a tak načerpal dost sil.

„Nemůžu Jiskru nechat v Červeném klášteře. Bylo by jí beze mě smutno!“ řekl mu Jan, ale Tadeáš věděl, že daleko smutnější by byl Jan. Své koně měl opravdu rád a tuto Jiskru obzvláště. Také mu sloužila nejdéle ze všech Jisker, které kdy měl. O co menší měl Jan fantazii při pojmenovávaní svých klisen, o to více o ně po celá léta pečoval.

„Bratři, počkejte ještě chvilku. Musím si něco zařídit,“ obrátil se Tadeáš k ostatním, když přítel zmizel mezi stromy.

Nasedl na Hroma a vydal se do vesnice, v níž uprchlík nocoval. Měl ještě jednu nevyřízenou záležitost.

„No co zas chceš?“ zeptala se žena, která předtím prala prádlo. Její hlas ale nezněl tak rozzlobeně, jak se snažila, aby to vypadalo. „Všechno, co vím, jsem ti řekla,“ dodala.

„Však to také stačilo. Jedu splnit svůj slib. Zajatce jsme skutečně chytli. Zde je zlaťák,“ řekl Tadeáš a natáhl ruku. Tentokrát se k němu nikdo rychle nepřikradl, muže nebylo nikde vidět.

Žena se překvapeně podívala na podávaný peníz a chvíli nebyla schopna slova. Dokonce se zdálo, že minci nepřijme.

K Tadeášovu překvapení nakonec opravdu pronesla: „Dej mi pět stříbrných. Za to, že držíš slovo.“

Rytíř udělal, jak řekla, a obrátil koně.

„A už se tu neukazuj!“ slyšel za sebou.

Tadeáš si musel přiznat, že v některých lidech se prostě nevyzná.

Pokračování za týden.

Tištěnou verzi románu „Za branami“ si můžete objednat v našem elektronickém obchodě.