Pomněnka

Víla skromná
tiše mezi lidmi kráčí
a kde duše pláčí
pohlazení má…

A kdo se ptá,
po čem touží
duše čistá,
kdo z lidí vidí?

To pro Světlo
a pro Lásku tká,
i když její duše lká
nad bolestí světa.

Láska své věrné
nikdy neopouští,
za noci větrné,
ani v poušti.

Marná přání lidí
nás někdy šidí,
chceme vyhovět,
zadusíme květ

pro marné bláto.
Zapomenem
na pravé zlato,
chléb a Amen.

Ale ten trn
vytrhnem,
teď je čas
zlatý klas…