Byl jednou jeden orel, a ten létal nad horami a nad světem. Kde viděl, že se lidé trápí a kde potřebují pomoc, přiblížil se k zemi a snesl zlaté vejce.
Lidé ho za to měli rádi a kde se objevil, dávali najevo svou radost.
Tak orel pomáhal.
Jednou orel uviděl nemocnou malou ovečku. Snesl se ke stádu a aby se netrápila a aby nepřenesla svou nemoc na ostatní, zaťal do ní své drápy a odnášel ji pryč. To uviděl jeden nevědomý pastýř, běžel pro zbraň a zastřelil ho.
Od té doby nebyl na světě nikdo, kdo by lidem pomáhal.
I dozvěděl se o tom jiný pastýř a hořce zaplakal. Potom přemýšlel. Nakonec vzal hůl, přenechal své ovce známému pastýři a vydal se do světa pomáhat lidem.
Zlatá vejce neměl. Nemohl lidem nic dát. Proto jim alespoň pomáhal.
Tu a tam se to někdo na světě dozví, předá co má na starosti, vezme hůl a vydá se pomáhat lidem. Na místo vajec, snaží se mít alespoň zlaté srdce.
Teď už je to jen a jen na nás.
Praví orli už nejsou.